Kliknutím zvětšíteMůžeme zde pěstovat téměř všechny rostliny, kterým svědčí jižní strana, zvláště pokud je balkon orientován jihovýchodně či jihozápadně. Jen plodová zelenina může dozrávat méně hojně a bylinky možná nenabídnou tak intenzivní vůni. Ovšem většina letniček i trvalek pokvete bohatě. Sluncemilné druhy se snažíme umístit tak, aby se ze slunečních paprsků těšily co nejvíce.
Místa, na která dopadne stín dříve, nabízejí prostor zase pro stínomilnější rostliny, které polední úpal vyloženě nesnášejí, a hodí se pro severně orientované strany. Díky tomu můžeme mít na balkoně či terase, která nabízí pohled na východ či západ slunce, vskutku pestrou skladbu rostlin. Pro inspiraci zmíníme několik druhů, kterým lehký polostín a jemné ranní či večerní slunce vyloženě svědčí.
Přenosné rostliny
Částečné zastínění svědčí kvetoucím fuchsiím, netýkavkám, begóniím, hortenziím, mračňáku či kopretině pařížské. A existují i méně známé, ovšem nikoli méně zajímavé druhy.
Katarantus čili barvínkovec růžový (Catharanthus roseus) je nazýván též madagaskarským barvínkem – a skutečně je exotickým příbuzným našeho domácího barvínku. Vyniká hustými lesklými listy, jeho květy jsou růžové či bílé, až 2,5 cm velké. Pokrývají kompaktní, kolem 25 cm vysoký keřík ve velkých počtech po celé léto až do podzimu. Pokud si předpěstujeme sazeničky ze semen již koncem února, bude barvínkovec zdobit zahradu nebo balkon na začátku léta. Vyklíčí při pokojové teplotě na vlhkém substrátu, nejlépe pod krytem, který zajistí vhodné mikroklima. Semenáčkům a rostoucím sazeničkám dopřejeme co nejvíce světla. K přesazení ven přijde čas až v půli května, kdy pomine nebezpečí mrazíků. K dostání bývají i sazeničky.
Barvínkovci svědčí kyprý, stále mírně vlhký substrát obohacený kompostem (i ten lze zakoupit, pokud nemáme vlastní, ačkoli i na balkoně lze vyrábět velmi kvalitní kompost se žížalami ve speciálních kompostérech). Jednou týdně do zálivky přidáme tekuté hnojivo – pro kvetoucí pokojové rostliny nebo třeba zkvašený drůbeží trus (i toto organické hnojivo je dnes možné zakoupit). Snese i silné zastínění, ale každodenní dávka přímých slunečních paprsků podnítí bohatší kvetení. Prospěje mu i pravidelné rosení listů. Rostlinu můžeme na světlém místě při pokojové nebo i nižší teplotě uchovat i přes zimu, na jaře sestřihnout a přesadit. Starší rostliny však někdy méně ochotně kvetou. Barvínkovec lze množit i vrcholovými řízky.
Mračňák
Je oblíbený pro veliké, hedvábné květy, které se na keřovité rostlině vznášejí jako balónky. Keřík mračňáku (Abutilon) může dorůst až do dvoumetrové výše, ovšem řez ho udrží v příhodnější velikosti, nové kultivary jsou navíc samy o sobě nižší, zato košatější. Výhony mohou směřovat přímo vzhůru, nebo se klenout v ladných obloucích.
Mračňáku svědčí dostatek světla, ale nikoli přímé slunce, leda mírné ranní a večerní. Bude se mu dařit na závětrném místě, jen pozor na silný déšť, který může jemné květy poničit. Zaléváme ho vydatně a každý týden přihnojíme hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny nebo tekutým organickým hnojivem, stejně jako barvínkovec.
Mračňák bude balkon zdobit od jara do podzimu. Před mrazem ho musíme schovat domů, ovšem nikoli do vytopené místnosti. Zimní odpočinek by měl probíhat při teplotách 12–15 °C. Výrazně omezíme zálivku, a pokud rostlině opadají listy, což se v zimě stává, téměř nezaléváme. Na jaře se mračňák opět olistí. Konec února či počátek března je ideálním časem pro řez. Příliš tenké a husté výhony odstraníme celé, ostatní zkrátíme až na třetinu. Řez udrží dlouhověký mračňák stále krásný a podpoří košatý vzrůst. Z kvalitních výhonů můžeme připravit vrcholové řízky a vypěstovat z nich nové rostliny.
Můžeme vybírat z rozmanitých hybridů a kultivarů původních jihoamerických druhů. Například Gorer’s White má květy bílé a široce otevřené‚ Thompsonii má oranžové květy s červenou žilnatinou a zlatě kropené listy. Cannington Red je ceněný pro růžovočervené, zářivé květy se žlutým středem a zlatožluté listy. Pink Lady má květy něžně růžové s tmavší žilnatinou, okouzlující je plná forma květů. Kentish belle zdobí květy sytě oranžové nebo dvoubarevné – s červeným kalichem a žlutou korunou.
Zelenina a bylinky
Východně a západně orientovaný balkon se velmi hodí pro pěstování listové zeleniny. Zatímco zjara mají saláty rády slunce, v průběhu léta je výhodnější částečné zastínění. Pak budou lahodnější a křehčí. K pěstování v nádobách se hodí především odrůdy určené k řezu listů, které lze sklízet opakovaně. Na výběr jsou dekorativní variety s barevnými, vykrajovanými i zvlněným listy. Podobně je na tom červená salátová čekanka, oblíbená salátová bylinka roketa či dekorativní zahradní šťovíky a mangoldy.
Z bylinek zde bude výtečně prospívat máta, kterou můžeme pěstovat vzpřímenou i převislou v mnoha okrasných varietách, dále pažitka, libeček, petrželka, kopr, estragon. Vděčné mohou být i méně známé rostliny, které se pěstují pro okrasu i užitek. Zajímavým zástupcem je například monarda.
Máta
Chuť a vůně máty ochlazuje jako svěží vánek. Pěstuje se mnoho druhů, kříženců a kultivarů, díky čemuž je vzhled, vůně i chuť mát velmi rozmanitá. V nádobách rostou velmi ochotně. Máta je také cennou léčivou rostlinou, upravující nejen trávení. Všechny její druhy, kříženci a kultivary rostou bujně a vyžadují hodně vláhy. Při dostatečné zálivce prospívají i na slunci, úpal však rády nemají. Nádoby by měly být větší, aby v nich substrát příliš rychle nevysychal a nepřehříval se. Substrát má ráda trochu hutnější, pokud používáme speciální pro bylinky, můžeme přidat trošku kompostu.
Nejlepší je pěstovat mátu samostatně, ostatní bylinky může vzhledem k bujnému růstu utlačovat. Pokud si přesto přejeme do truhlíku k mátě přidat další druhy, podobné podmínky budou vyhovovat petrželce, roketě a pažitce. Pokud budeme mátu často zastřihovat, může se sousedy vycházet. Marocká a vodní máta voní sladce pepermintově, peprná a klasnatá máta mají ostrý říz. Přibývají stále nové odrůdy, jejichž vůně má nádech po jahodách, ananasu, čokoládě, levanduli nebo skořici. A zároveň mohou mít panašované či zkadeřené listy. Truhlík sesazený z rozmanitých kultivarů bude velmi dekorativní, osvěžující vůně se z něj rozšíří kolem, jakmile o rostliny zavadíme.
Máty jsou vytrvalé, v nádobě přezimují nejlépe na chladném, bezmrazém místě. Pokud takové k dispozici nemáme, snesou mráz, ale nádoba by neměla promrznout. Můžeme je také pěstovat za oknem a užívat si čerstvou mátu po celou zimu. Bez zimního odpočinku v chladu však příští jaro patrně nebudou v nejlepší kondici. To nevadí, pokud si včas vypěstujeme nové z řízků. Stačí výhonek vložit do vody nebo zapíchnout do substrátu, kde ochotně zakoření. Máty lze vypěstovat i ze semen. V zahradnictvích bývá pestrá nabídka různých druhů a kultivarů, které můžeme využít a dále máty snadno množit a uchovávat řízkováním.
Zavinutka
Kvete v průběhu léta a její květy jsou zářivě červené, šarlatové, ale vyšlechtěny jsou i kultivary temně či světle růžové. Kromě barvy zaujmou i rozčepýřeným vzhledem, který tvoří více květů dohromady v nahloučeném květenství. Svěže zelené listy velmi příjemně voní a připomínají bergamot.
Zavinutka podvojná (Monarda didyma) je trvalka vysoká 50–100 cm, prospívá na slunci i v polostínu, má ráda humózní substrát, který však musí být dostatečně propustný. V létě vyžaduje dostatek vláhy, v zimě ji naopak nadměrná vlhkost ohrožuje. Zahradní kultivary můžeme v průběhu léta množit také stonkovými řízky, původní druh i zjara semeny.
Indiáni používali listy zavinutky jako přírodní medicínu při zánětu dýchacích cest, a skutečně obsahují antiseptické látky. Pomoci mohou i při trávicích obtížích a nespavosti. Osvěžující a krásně vonící čaj si z nich můžeme snadno připravit, stačí lžičku nasekaných listů luhovat v horké vodě 10 minut. Pokud je přidáme do pravého čaje, získáme příchuť podobnou oblíbenému Earl Grey, tedy čaji ochucenému právě bergamotem. Podobně je můžeme přidávat i do domácích koktejlů, limonád, marmelád, nasekané do salátů a pomazánek, vyzkoušet je můžeme i jako koření k zeleninovým i masitým pokrmům. Listy sbíráme ideálně před rozkvětem rostliny. Podobně lze využít i květy, které pokrmy ozdobí. Sušené listy i květy jsou výtečnou součástí vonných směsí, pot–pourri.
Estragon
Pelyněk estragon, nebo lépe pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus), je pohledná bylinka, ideální pro pěstování na slunci i v polostínu. Chuť tohoto zeleného koření je na rozdíl od pelyňku pravého jen mírně hořká, hřejivá a nasládlá, s pikantním pepřovým podtónem a stopou anýzové vůně. Estragon napomáhá zdravému trávení a jsou mu připisovány i tonizující účinky.
Polodřevnatý keřík s úzkými listy dobře prospívá v nádobách, volíme však raději prostornější květináče. Substrát by měl být lehký s drenáží na dně, estragon nesnáší přelévání. Při deštivém počasí je náchylný k houbovým chorobám, nekropíme ho tedy na listy.
Je vytrvalý a obvykle mrazuvzdorný, ale silné, dlouhotrvající mrazy přežít nemusí. Zimování na chladném, světlém, bezmrazém místě je jistější. Množit ho můžeme dělením trsů i řízky.
Estragon je nepostradatelný především ve francouzské kuchyni. Koření se jím nejrůznější pečená a grilovaná masa, nejčastěji drůbež a ryby, zeleninové a vaječné pokrmy, omáčky a polévky. Nakládá se také do vinného octa či olivového oleje, kterým propůjčuje typickou chuť a vůni. Zajímavou vůni dává čerstvý estragon i letním koktejlům a ovocným či zmrzlinovým dezertům. Snítka čerstvého estragonu spolehlivě osvěžuje dech, pokud ji rozžvýkáme.
Kopr
Vůní a chutí potěší kopr vonný (Anethum graveolens). Prospívá ale také zdraví, využít ho můžeme i pro přípravu přírodní domácí kosmetiky. Tuto nenáročnou letničku lze snadno pěstovat v nádobě na balkoně. Kopr je výtečným kořením i léčivou bylinkou. Sušený však ztrácí sílu: není nad čerstvé, šťavnaté lístky.
Kopr prospívá v propustném substrátu, ale zároveň při dostatečné zálivce. Bujný růst a silné aroma podpoří dostatek slunečních paprsků, ale utěšeně poroste i v polostínu. V nádobách ho pěstujeme především pro sklizeň mladých listů. Můžeme ho však nechat i vykvést (květenství jsou pohledná a lákají motýly), ovšem nezapomínejme, že některé kultivary jsou přes metr vysoké a potřebují závětrné místo nebo oporu, aby se křehké lodyhy nelámaly.
Pro sklizeň semen seřežeme celé okolíky, když dozrávají, a necháme je zavěšené květy dolů dosušit. Semena sama vypadají na podložku umístěnou pod ně, nebo přímo do papírového sáčku, který zavěsíme pod rostliny.
Typickou chuť a vůni čerstvých lístků kopru lze využít nejen v tradiční koprové polévce a omáčce, ale i na různé úpravy ryb, pokrmy z vajec či brambor, saláty. Přidáváme je, podobně jako estragon, až na konci tepelné úpravy, aby neztratily chuť, vůni ani s ní se pojící prospěšné látky. Využít můžeme i zralá semena. Dáme je nejen do tradičního láku na zavařování okurek, ale třeba i do žitného chleba. Vyzkoušet je můžeme i při přípravě nálevu, který působí na plynatost a trávicí poruchy podobně blahodárně jako fenykl či anýz. Koprová semena obsahují vedle léčivých vonných silic rovněž velký podíl minerálních látek, například vápník a fosfor. Proto odvar z nich posiluje vlasy a nehty, žvýkání semen zase příjemně osvěží dech.
Meduňka
Velmi pohledná, odolná a nenáročná meduňka lékařská (Melissa officinalis) je vytrvalá bylinka, která nadělá v nádobě mnoho parády a zároveň přinese velký užitek. Je jednou z nejoblíbenějších bylinek pro uklidnění a uvolnění, podporuje zdravý spánek. Je mírná, ale účinná, svěže voní po citrusech, má příjemnou chuť. Čerstvé lístky zpestří dezerty i slaná jídla.
Rostlina vytváří pohledné, až 80 cm vysoké, kulovité a kompaktní trsy a má svěže zelené lístky. Stejně jako u ostatních bylinek je udržíme pěkné průběžným zaštipováním výhonů, které můžeme ihned využít. Vyšlechtěny jsou i odrůdy se zlatavými nebo zlatě žíhanými listy (Variegata). Příjemná citronová vůně meduněk byla dále kultivována. Například odrůda Citronella připomíná vůní oblíbenou citronovou trávu, Lime zase voní po limetce. Můžeme proto pěstovat i pestrou směs různých odrůd.
Především kultivary se zlatavými listy je lepší pěstovat v polostínu či stínu, jinak se bude jejich zbarvení ztrácet. A stinnější kouty krásně prozáří. Meduňka potřebuje dostatek vláhy, ale substrát musí být zároveň propustný. Snadno se rozmnožuje semeny i řízky. Vegetativní množení řízky zachovává vlastnosti vyšlechtěných kultivarů.
Hojivý a uklidňující účinek má meduňka nejen na nervy, ale i na žaludek. Vrchovatou lžičku posekaných lístků zalijeme šálkem vroucí vody a ponecháme přikryté luhovat deset minut. Chuť a vůně čerstvých lístků se uplatní i při přípravě jídel. Můžeme je přidat do nádivek, majonéz, jogurtových zálivek, osvěží ovocné saláty i želé, ozdobí dezerty, koktejly i sklenku bílého vína.
Trvalky
Trvalek vhodných do polostínu je ohromné množství. Mnohé najdeme dokonce ve stejných rodinách jako vyloženě sluncemilné, jen se jedná o jiné druhy či hybridy. Druhy lilií libující si na plném slunci jsou vyšlechtěny nejen do řady kultivarů, ale také kříženy za vzniku odolných hybridů. Třeba lilie Henryova je jedním z předků takzvaných OT hybridů, které díky ní snášejí slunce i vápník v půdě. Orientální předci jim dali do vínku výšku až přes dva metry a úchvatné květenství, které může čítat až 50 květů a kvést až měsíc.
Hybridní lilie bývají velmi odolné, s ohledem na nenáročnost jsou i šlechtěny. Kořeny by měly mít ve stínu, chráněné dobře izolovanou, prostornou nádobou, nižšími rostlinami nebo mulčem, ale květy rády vystaví slunci. Na východně či západně orientovaném balkoně najdeme vhodné místo nejsnáze. Substrát vyžadují hlubší a vlhčí než vyloženě suchomilné lilie. Nároky konkrétní lilie na vláhu poznáme i podle listů. Suchomilné je mají obvykle užší, aby vypařovaly méně vody.
Také z rodiny řebříčků sem můžeme umístit stínomilnější zástupce. Například řebříček bertrám (Achillea ptarmica), z něhož byla vyšlechtěna řada kultivarů, které mají bohatá květenství s většími a plnými květy – třeba kultivar Schneeball připomíná čerstvě napadaný sníh. Řebříčky mohou být nízké, ideální i do nižších nádob, ale také až metr vysoké. Svědčí jim vlhký, kyprý substrát.
Dřeviny
Ukazuje se, že východní a západní orientace balkonů a teras je ideální pro mnohé dřeviny, kterým by bylo na jihu příliš horko a na severu by zase strádaly nedostatkem slunce. Na těchto místech je lze pěstovat celoročně, pokud nádoby izolací zajistíme proti promrznutí. Díky nim se může balkon snadno proměnit v malou zahrádku. Ideální jsou zakrslé jehličnany i listnáče, nejlépe stálezelené.
Bude se zde dařit například stálezelenému dřišťálu, který je dekorativní po celý rok a na podzim ho navíc zkrášlí červené bobule. Vhodné jsou i zakrslé kultivary stálezeleného zimostrázu či skalníku. Z jehličnanů jsou zakrslé formy vyšlechtěny u smrku ztepilého či sivého, borovice, jalovce, cypřišku i modřínu.
Výjimečný efekt mají popínavé dřeviny. Kořenit mohou v prostorných nádobách, korytech či truhlících u paty stěn. Listy a květy na slunci, ale nohy ve stínu mají rády i popínavé plaménky. Tyto půvabné dřevité liány zkrášlí stěny, na které připravíme treláže i zábradlí. Pěstují se v mnoha druzích a kultivarech s odlišnými květy.
Přísavník trojcípý dovede ozelenit stěny i bez opory, na podzim se jeho listy zbarví do ruda a poté opadají. Zdi se přichytí sám díky přísavným destičkám. Přísavník pětilistý i révovitý zvaný psí víno oporu vyžadují. Rostou velmi bujně a balkon rychle promění v zelenou oázu. Na podzim se listy rovněž zbarví do rudých i zlatých tónů. Rovněž chmel japonský dovede balkon rychle osvěžit zelení. Dekorativní jsou jeho husté listy i světle zelené šištice. Rozrůstá a ovíjí se velmi rychle. Nadzemní části v zimě uschnou, ale kořeny vytrvávají.
Před sluncem chráněné, avšak světlé místo ocení i rododendrony a především pak azalky, které do rodiny rododednronů patří. Do nádob jsou ideální drobnější druhy a kultivary. Azalka japonská (Azalea japonica, syn. Rhododendrum japonicum) má nejraději stín až polostín, pak je téměř stálezelená. Drobné oválné listy se na podzim často zbarvují do vínových tónů, takže přináší druhou barevnou podívanou. Opadavé hybridní azalky mají rády slunce, ovšem nikoli přehřáté kořeny a vyžadují dostatek vláhy. Na balkoně můžeme letnit i pokojovou azalku (Rhododendron simsii), která není mrazuvzdorná. Všechny azalky vyžadují substrát humózní a kyselý, pH by se mělo pohybovat od 4 do 5,5. Zalévat je třeba dešťovou, měkkou vodou a používat hnojiva bez obsahu vápníku.
Zatímco azalky se květy obalí na jaře, v létě se mohou stát ozdobou každého balkonu růže. Do nádob jsou ideální zakrslé, půdopokryvné, drobnější mnohokvěté kultivary i růže popínavé. Prospívat budou v prostorných, dostatečně vysokých nádobách a ve výživném, ale propustném susbtrátu.
V nádobách ochotně plodí i krásně vypadají zakrslé či sloupovité ovocné stromky, například broskvoně, a také keře plodící drobné ovoce – maliny, rybízy, ostružiny. A rovněž zahradní takzvané kanadské borůvky, tedy šlechtěné odrůdy brusnice chocholičnaté (Vaccinium corymbosum) či zahradní brusinky, kterým v nádobách (alespoň o objemu 20 l) snadno zajistíme kyselý substrát. Zvláště rybízům a angreštům prospívá i polostín a dobře v něm plodí. Úrodu ovocných stromků podpoří dostatek slunce, a jestliže na jižní straně musíme pěstební nádoby důkladně chránit proti přehřívání, vhodně vybrané místo na východně či západně orientovaném balkonu jim může vyhovovat lépe, a to i bez zastínění.
ČASOPIS RECEPTÁŘ
10
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
