Ve výzkumu výjimečné lokality chtějí archeologové ve větším měřítku pokračovat i příští rok.

Město Kelč představuje podle odborníků unikátní středověký urbanistický celek, jenž svým významem výrazně přesahuje hranice regionu.

„Na rozdíl od pravěku a rané doby dějinné, však byla jeho středověká historie známá zatím jen z písemných pramenů,“ připomněl archeolog Samuel Španihel.

Nyní to změnil takzvaný předstihový archeologický výzkum nařízený na prostranství mezi hasičským domem, náměstím a kostelem svaté Kateřiny kvůli chystané stavbě prodejny potravin.

KERAMIKA I KOSTI ZVÍŘAT A LIDÍ

Tým Muzea regionu Valašsko, které má pověření vykonávat takové výzkumy v okrese Vsetín, vytyčil dvě sondy o rozměrech zhruba 8 krát 1,5 metru vzdálené od sebe asi 25 metrů. Po odstranění nejmladších vodorovných vrstev odkryli archeologové mohutné, raně novověké souvrství obsahující velký počet fragmentární keramiky a několik zvířecích i lidských kostí.

„Pod touto vrstvou leželo druhé šedočerné až černé souvrství, které vyplňovalo výraznou proláklinu orientovanou západovýchodním směrem a to až na rostlé podloží,“ popsal archeolog.

Právě tato vrstva obsahovala nejcennější nálezy: kolekci středověké keramiky, zbytky dřevěných konstrukcí (kůly, desky, pruty) i drobný kovový slitek s obsahem stříbra nebo část přešívaného koženého opasku hanzovního původu.

„Hanza byla středověkým obchodním spolkem operujícím v Severním a Baltském moři,“ připomněl Španihel.

K zajímavým exponátům patří také stříbrná mince uherského krále Matyáše Korvína z roku 1461.

„Vzhledem k výraznému poškození přitom nelze vyloučit, že jde o dobové falzum,“ uvedl archeolog Muzea regionu Valašsko. V sondě B navíc odborníci pod zmíněnou černou vrstvou nalezli hruškovitou jámu vyhloubenou do podloží, která se pojí ještě s pravěkým osídlením kelečského pahorku.

JDE ZŘEJMĚ O STŘEDOVĚKÉ OPEVNĚNÍ

Podle Samuela Španihela lze nález interpretovat jako opevnění města, sestávající z příkopu s dřevěnou konstrukcí, pravděpodobně palisádou. Jediná písemná zmínka o opevnění Kelče přitom pochází z roku 1389.

Olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburka v ní slibuje převést právo odúmrti (převod pozůstalosti po zemřelém v případě, že neměl mužského dědice – pozn. red.) na měšťany, za podmínky že vybudují opevnění na své náklady.

„Dosud však nebyla existence fortifikace (opevnění – pozn. red.) známa, protože historické prameny dále o této události nemluví,“ poznamenal Španihel.

Archeologický průzkum v Kelči bude podle něj pokračovat i v příštím roce, a to ještě v mnohem větší míře. „Sondy vytyčíme i v místech, kde dosud stojí objekty a mají být asanovány,“ doplnil archeolog muzea.