Na trávníku u mostku stojí žirafa, opodál dva psi, postava vodního muže a také jezerní příšera. Jejich autor přiznává, že původně neměl žádný plán tvořit zrovna zvířata.

„Pletl jsem s kamarády, pomlázku, karabáče, zbylo mi proutí a tak jsem zkusil udělat košík. Takový závěsný, na kytky. No a když jsem si pak své výrobky prohlížel, začal jsme v nich vidět i něco jiného, než jen třeba košík,“ říká.

Areál Lodičky v parku Boženy Němcové, 27. března 2021 v Karviné.
Otevřeno, když slunce praží, i když prší. Lodičky jsou v Karviné kult. Víme proč

První vznikl kůň, pak pes a další

A tak začal experimentovat a rozhodl se, že zkusí nějakou postavu. Tak upletl z proutí koně a instaloval ho za městem. A protože mu to nedalo, zkoušel dál a z proutí, které ho je prý všude dost, upletl psa, žirafu, srnky anebo jezerní příšeru, která je k vidění ve vodním kanálu právě v areálu Lodiček. Stejně jako další jeho výtvory.

Nápad, co bude vyrábět, prý vzniká spontánně. „Někdy se ale trápím,“ přiznává. „Třeba hlavu té jezerní příšery jsem dělal na třikrát, ale myslím, že se povedla,“ říká spokojeně Bogdan.

Tím, jak získává praxi a grif, tak o svých výrobcích více přemýšlí, propracovává je a posouvá se tak ve stylu i svých schopnostech. Další sochy chce prý dělat větší a monstróznější. „Teď dělám žirafu, jako zakázku, ale je větší a mohutnější než ta tady na Lodičkách,“ ukazuje na asi dvouapůlmetrovou proutěnou žirafu.

Své proutěné sochy vždy vyztuží silným klackem, aby se nepřevrátily. „Jsou děravé, je to proutí, normálně silný vítr je nepoškodí. Když je ale socha vysoká, používám hrubé proutí, aby byla opravdu pevná,“ vysvětluje umělec.

Zuzana Pospíšilová už má na kontě přes 250 knih převážně pro děti.
Přes 250 knih pro děti! Rodačku z Karviné přepadávají nápady samy od sebe

Sochy vznikají v bytě

Přestože jsou sochy poměrně velké, vyrábí je doma ve velkém pokoji. „Třeba tu žirafu jsem měl rozloženou a krk připlétal na místě, kde dnes stojí. Jak dlouho to trvá? Pes asi osm hodin, i s trháním proutí. Žirafa zabere tak jeden den čisté práce,“ odhaduje Bogdan.

Dodává, že když doma něco vyrábí, musí myslet na to, jak pak hotovou sochu dostane ven. „Je to velká logistika,“ usmívá se sedmatřicetiletý muž.

Výrobu proutěných soch a postav stále bere jako koníčka. A dosud to nevyrábí na zakázku. „Když mě nějaký známý osloví, že by něco chtěl, tak se nějak dohodneme a já něco upletu, Ale žádný ceník nemám, není to pro mě zdroj obživy,“ říká.

Momentálně shání prostory, kde by mohl ty výtvory mít uchované, než půjdou do exteriéru. Chce je totiž nechat obrůst, například břečťanem nebo hroznovým vínem. A jaké má plány do budoucna. Všichni se měl ptají, co ještě budu dělat a jestli to bude velké. Tak asi zkusím nějakého slona,“ dodává s úsměvem Bogdan Kornas.