V socialistickém Československu o katastrofě až na pár „vyvolených" nikdo nevěděl. Mocní informovali neurčitě a v duchu, že nad územím republiky radiace není. V dalších letech se prokázalo, že zemi zasáhl radioaktivní mrak. Důkazy o kontaminaci přinesl například výzkum zvěře a hub v Hrubém Jeseníku.

Šíření radioaktivního mraku nad Evropou

Zdroj: Youtube

Spadem byly zasaženy Jeseníky a oblast Králického Sněžníku. V horských oblastech sehrály neblahou roly dešťové srážky.

Výzkum kontaminace u zvěře

V části Hrubého Jeseníku byl v následujících letech proveden unikátní výzkum, který sledoval kontaminaci u spárkaté zvěře.

Je citlivým bioindikátorem vzhledem k přijímání potravy z daného prostředí. Odborníci se zabývali i houbami, které jsou největšími kumulanty těchto cizorodých látek.

Na Šumpersku byla vyšetřena více než tisícovka kusů spárkaté zvěře a v laboratořích byly zjištěny zvýšené hodnoty až do 3500 Bq (becquerel je jednotka intenzity záření) na jeden kilogram zvěřiny, ojediněle i nad hranici 4000 Bq.

V letech 1992 až 1998 pak bylo v rámci pravidelného monitoringu vyšetřeno 62 kusů spárkaté zvěře.

Byly zjištěny hodnoty od sotva měřitelných po 242 Bq. U vyšetřených sušených hřibovitých hub byla z oblasti Mravenečníku zjištěna hodnota 12500 Bq na jeden kilogram.

Ozáření v limitu, uklidňoval vědec

Výzkumu se roky věnoval vědec, šumperský hygienik a myslivec Ctibor Babička.

Ještě před patnácti lety publikoval články o tom, že zvěřina, ale také houby a lesní plody v nejvíce postižených oblastech mohou obsahovat vyšší měrné aktivity Cs-137 – poločas rozpadu přibližně třicet let.

„Člověk za rok obvykle zkonzumuje okolo 80 kilogramů masa. I kdyby jedl pouze zvěřinu mající až 49000 Bq na jeden kilogram, což je zatím nejvyšší hodnota zjištěná u divočáka v ČR, odpovídala by dávka ročnímu limitu ozáření pro pracovníky se zdroji ionizujícího záření," uklidňoval v jednom z článků.

Radioaktivní spad v Jeseníkách
V Jeseníkách, včetně území s výskytem kontaminovaných divočáků, byl jeden z nejvyšších spadů, kdy plošná aktivita Cs-137 asi za šest týdnů po černobylské havárii vykazovala přes 30000 Bq na metr čtvereční.

Na území asi 7000 ha ve čtyřech honitbách byly zjištěny u některých kusů mladé zvěře – selat a lončáků, zvýšené hodnoty měrné aktivity radioizotopů cesia nad 600 až do 7510 Bq.

Podle poměru Cs-134 k Cs-137 jde jednoznačně o černobylský původ radionuklidů ve zvěřině divočáků. U jelení zvěře, i když byl vyšetřen jen menší počet kusů ze stejných lokalit, byly zjištěny hodnoty pouze do 182,5 Bq na 1 kg zvěřiny.

U vyšetřených sušených hřibovitých hub byla z této oblasti na Šumpersku (Mravenečník) zjištěna dokonce hodnota 12500 Bq na 1 kg.

Při černobylské havárii byl poměr radioizotopů cesia-134 (Cs-134) k cesiu-137 (Cs-137) přibližně 2 : 1. Vzhledem k různým poločasům rozpadu Cs-134 (přibližně dva roky) a Cs-137 (přibližně třicet let) je dnešní poměr Cs-134 ku Cs-137 v přírodě širší než 1 : 100 (pod 1 procento).

Současnou situaci způsobuje právě Cs-137 z důvodu dlouhého poločasu rozpadu a tím jeho přetrvávání v kontaminova­né půdě.

U zvěře je biologický poločas odbourání cesia v organismu je přibližně šest týdnů, kdy polovina přijatého cesia do organismu je z něho za tuto dobu vyloučena močí. U savců je poločas rozpadu ovlivněn jejich hmotností.

Zdroj: RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc., MVDr. Jiří SEDLÁČEK, Lovná zvěř a radioaktivita, Časopis myslivost, srpen 2000

Pozn. red.: text a obrazový doprovod vznikl u příležitosti 30. výročí černobylského výbuchu v roce 2016