Oslavy významného životního jubilea ovlivnila koronavirová epidemie. Blízcí ji popřáli alespoň na zahradě domova. Krátce ji tam navštívil i náměstek hejtmana kraje Jiří Navrátil.

Své sté narozeniny oslavuje paní Šikulová v plné duševní svěžesti. Na to, že už jí moc neslouží nohy a musí používat invalidní vozík, si už zvykla a ovládá ho s velkou bravurou. V Domově Příbor, kde žije už dva roky, je spokojená. Protože je velmi společenská, má tam i plno přátel v přibližně stejném věku.

Poselství příštím generacím vložili do makovice z věže kostela v Ženklavě zástupci místní farnosti a obce Ženklava.
VIDEO: Ženklavský kostel poselství nevydal. Teď už má nové

„Nikdy nepřestanu žasnout nad životním elánem a optimismem lidí, kteří se dožili tak úctyhodného věku a přes mnohdy velmi složité životní peripetie neztratili optimismus a pozitivní pohled na svět. Paní Miroslava přišla v dětství o maminku, její manžel zemřel ještě před čtyřicítkou, nevyhnula se jí ani vážná nemoc. Všechno paní Miroslava zvládla, dokonce postavila rodinný domek. Její dvě děti i všichni čtyři vnuci úspěšně vystudovali vysoké školy. Paní Miroslava je už praprababičkou, nejmladším přírůstkem do rodiny je ani ne dvouletá prapravnučka,“ řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální oblast Jiří Navrátil, který se rozhodl jubilantku pozdravit alespoň na dálku na zahradě Domova Příbor.

Přivezl jí kytici a předplatné jejího oblíbeného časopisu. „Samozřejmě bych moc rád naší jubilantce potřásl rukou a poseděl s ní v klidu u kávy. Kvůli bezpečnosti muselo stačit několik slov na zahradě, přesto jsem rád, že jsem se s ní mohl setkat. Paní Miroslavě přeji hodně sil a radosti, taky co nejlepší zdraví,“ popřál náměstek hejtmana kraje Jiří Navrátil.

Jaroslav Kofroň, trenér Kopřivnice. Foto: HC Kopřivnice
Kofroň nadále povede Kopřivnici. "Rozhodly hovory s hráči," řekl hokejový kouč

Paní Miroslava Šikulová vyrůstala s nevlastní matkou a s nevlastní sestrou. Z rodné Studénky odešla se svým manželem do Hranic, kde za 2. světové války sloužil jako četnický rotmistr. Koncem války se s dvěma dětmi vrátili do Studénky, kde jí poté, co ovdověla, pomohli místní lidé. Po překonání žloutenky začala pracovat jako servírka, přivydělávala si šitím a pečením. Kromě čtyř vnoučat a sedmi pravnoučat má i prapravnučku, které je rok a půl.