Je tichá, velmi špatně slyší a jen občas prohodí nějaké to slůvko. Přesto dokáže dát úsměvem najevo, když má z něčeho radost. A měla ji i v den svých 94. narozenin. Za paní Světlou totiž přišla do Domova Slunovrat v Ostravě-Přívoze návštěva z Deníku, aby jí splnila přání, které se objevilo v projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata.
Do domova s námi za paní Světlou zašel zavzpomínat i externí redaktor Deníku – osmasedmdesátiletý Boleslav Navrátil, který s ní kdysi pracoval v redakci Nové svobody. Pak je však po článcích namířených proti sovětské okupaci v roce 1968 z novin spolu s mnoha dalšími kolegy propustili…
„Světla byla vždy taková hrdá a tichá žena. V Nové svobodě se věnovala především tématu zdravotnictví. Když jsme museli odejít od novin, udělala si zkoušky na řízení tramvaje a pak nastoupila k Dopravnímu podniku Ostrava. Vždy, když jsem ji v tramvaji potkal, tak jsme si povídali a vzpomínali na společné známé,“ vyprávěl Slávek Navrátil, který však svou bývalou kolegyni už řadu let neviděl.
Paní Světla totiž žije posledních dvanáct let ve zmíněném Domově Slunovrat, kde se o ni mimo jiné stará aktivizační pracovnice Růžena Ťažká. Právě ona poslala do Ježíškových vnoučat přání, že by paní Světlušku potěšila návštěva z redakce novin. Když jsme za ní tedy zavítali, popřáli jí k narozeninám a předali kytici a dárky, tak přišel čas i na povídání.
Jelikož už paní Světla takřka neslyší a nechce používat naslouchadlo, psali jsme jí vše na papír. Když si četla nejen naše přání k narozeninám, ale i vzpomínky Slávka Navrátila na práci v redakci a na společné kolegy, tak se usmívala a spokojeně pokyvovala hlavou. Dala si u toho kafe a koláč a strávila s námi příjemné dopoledne.
„Jsem hrozně ráda, že se toto setkání podařilo uskutečnit. Světluška je i dnes hrdá, inteligentní a krásná žena, která se už sice moc neusmívá, ale je svá a určitě měla radost z toho, že jste za ní přišli a ona se zase na chvíli mohla cítit jako redaktorka novin,“ konstatovala Růžena Ťažká.
Po hodinovém povídání, nebo lépe řečeno psaní mnoha různých vzkazů na čtvrtky papírů, pak Růžena Ťažká odvezla paní Světlu na vozíčku zpět na její pokoj. Ze závěrečného srdečného podání ruky bylo jasné, že měla oslavenkyně ze svého narozeninového zážitku opravdu radost.
