Kliknutím zvětšíteOdpověď na tuto otázku hledáme spolu se čtenáři v letní hlasovací soutěži Deníku. Minulý pátek jsme vám stručně představili všech padesát nominovaných osobností z jednotlivých kategorií, které jsou: 1) Sportovci; 2) Osobnosti kultury; 3) Vědci, myslitelé a lékaři; 4) Bojovníci za svobodu; 5) Osobnosti veřejného života.
Dnes se už podrobněji podíváme na první desítku, ze které může vybírat v hlasování na www.msdeník.cz své favority pro závěrečné velké finále. Kteří tři sportovci se díky vašim hlasům probojují do finálové patnáctky, ze které pak vzejde na konci prázdnin celkový vítěz? Hlasování pro osobnosti prvního kola – BOJOVNÍCI ZA SVOBODU – bude na webu probíhat od dnešní dvanácté hodiny až do příštího čtvrtku rovněž do dvanácti hodin.
O celkovém vítězi soutěže Nej osobnost kraje pak v závěru léta rozhodnou čtenáři Deníku už nejen pomocí hlasování na internetu, ale i přes papírové kupony, které v novinách několikrát otiskneme.
Věříme, že vám tato letní soutěž přinese nejen hodně zábavy, ale i zajímavých informací o lidech, kteří mohou mít do jednoho napsaný před jménem titul výrazná osobnost Moravskoslezského kraje.
1) Petr Beck (1927)
Je výraznou osobností, která přežila Osvětim. Narodil se v Bruntále v roce 1927 a jeho otec byl lékařem. V roce 1938 musela rodina ze zabraných Sudet odejít, nejprve na Valašsko, pak do Prostějova. Tam se vyučil elektrikářem, což bylo pro něho osudové. Když totiž rodinu jako židovskou transportovali do Terezína, byl Petr zařazen do elektroabteilungu, Němci vyučené elektrikáře potřebovali. Z Terezína rodinu převezli do Osvětimi, kde Mengele poslal maminku doleva, což znamenalo smrt, a jeho s tatínkem doprava, což znamenalo život. Měl štěstí, opět ho zařadili do elektrokomanda. V lednu 1945 se účastnil pochodu smrti, ze kterého se mu podařilo uniknout a dostal se k Rudé armádě. Později pracoval jako vedoucí velkoprodejny. V loňském roce obdržel zvláštní cenu města Bruntálu – Post urbem conditam.
2) Jarmila Pösslová (1928)
Narodila 10. října 1928 v Nemochovicích u Vyškova, tatínek byl pokrývač. Před válkou se vyučila prodavačkou. Když republiku obsadila Německá armáda, zapojil se otec do odboje, na Brněnsku operovala partyzánská skupina Jana Žižky z Trocnova, u Vyškova oddíl Olga. Pomáhala jim vlastně celá rodina. Potravinami, léky, obvazovým materiálem, oblečením. Na útěku partyzány ukrývali a poskytovali jim informace. Na Vyškovsku to bylo obzvlášť těžké, žilo tam hodně Němců. Konala tak s plným vědomím, že za každý tento čin hrozí trest smrti jí i blízkým. Krátce po válce se provdala za lesníka a žila s manželem v myslivně asi tři kilometry od Bruntálu. V loňském roce získala od Bruntálu ocenění Osobnost města.
3) Jaroslav Hlaďo (1913-1990)
Narodil se 8. května 1913 v Novém Jičíně, otec byl školníkem a matka učitelkou, oba čeští vlastenci. Po maturitě se přihlásil do armády, studoval na vojenské akademii v Hranicích se zaměřením na letectví, načež byl převelen k leteckému útvaru v Prostějově. Byl vynikající pilot, který vítězil v mezinárodních soutěžích. Po okupaci Německem zalétával opravená letadla a s odcizeným strojem Avia B-534 uletěl do Sovětského svazu. Tam byl zpočátku internován, později poslán lodí do Velké Británie. Létal v několika britských perutích, později byl jmenován velitelem československé 312. stíhací perutě. Účastnil se invaze do Normandie. Po únoru 1948 byl u letectva přeřazen na méně významná místa. V sedmdesátých letech ho nuceně penzionovali. Byl nositelem řady britských vyznamenání, francouzského Řádu čestné legie, obdržel sedm československých válečných křížů. V lednu 1991 ho prezident Václav Havel povýšil in memoriam do hodnosti generálmajora
4) Mikuláš Končický (1925-2015)
Byl to vzdělaný a statečný voják, tankista. Dlouhá léta působil v armádě jako pedagog. Narodil se 1. ledna 1925 na Volyni (dnes Ukrajina). Po ukončení desetiletky učil na ukrajinských školách a v roce 1944 vstoupil do československé vojenské jednotky, prodělal výcvik a velel tankové četě. Účastnil se bojů o Dukelský průsmyk. V březnu 1945 byl součástí jednotek, které zahájily Ostravskou operaci. Byl mezi prvními českými tankisty, kteří vjeli do města. Poté tankisté pronásledovali ustupující oddíly polního maršála Schörnera. Po válce dále studoval, později vyučoval na tankovém učilišti ve Vyškově. Pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 musel z armády odejít. Po sametové revoluci byl povýšen na generálporučíka a obdržel Řád bílého lva.
5) Jiří Král (1910-1940)
Byl jednou z osobností, která v zahraničí zahájila po vzniku protektorátu takzvaný druhý odboj, byl poručík letectva Jiří Král. Narodil se 5. března 1910 v Polance-Janové, vystudoval Vyšší letecké učiliště v Prostějově a vojenskou akademii v Hranicích. V dubnu 1939 odešel ilegálně do Polska, kde spoluzakládal československou vojenskou jednotku. Později zamířil do Francie, kde byl jako pilot nasazen do bojových akcí. A to úspěšně, řadu německých letadel poškodil, sestřelil bombardér. V červnu 1940 byl sestřelen a zahynul. Na vůbec prvních československých známkách – třicetihaléřové a tříkorunové –, vydaných v roce 1945 ještě ve Velké Británii, je portrét Jiřího Krále. Ten byl později povýšen na kapitána, v roce 1991 byl jmenován in memoriam plukovníkem. Na jeho rodném domku v Polance byla odhalena pamětní deska, po svém rodákovi tady pojmenovali rovněž ulici.
6) Heliodor Píka (1897-1949)
Tento generál patřil před druhou světovou válkou, během ní i krátce po osvobození k nejlepším důstojníkům naší armády. Byl vzorem vojácké cti, vzdělaný, schopný a nesmírně vlastenecký. Narodil se v roce 1897 ve Štítině u Opavy, v roce 1915 ukončil gymnázium a hned narukoval do války. V Rusku se přihlásil do československých legií, později bojoval ve Francii. Tam také vystudoval dvě vysoké vojenské školy. Za války ho prezident Edvard Beneš jmenoval vojenským přidělencem v Sovětském svazu, dohodl vytvoření československé vojenské jednotky v SSSR. Po válce byl jmenován divizním generálem a zástupcem náčelníka generálního štábu. Striktně odmítl vstoupit do KSČ. Stal se proto jednou z první obětí stalinských vykonstruovaných procesů. Popraven byl 21. června 1949. Po roce 1991 byl vyznamenán nejvyššími vojenskými řády.
7) Jan Satorie (1887-1949ú
Byl to vynikající a vrcholně čestný armádní velitel. Narodil se v květnu 1887 v Hostovlicích u Kutné Hory. Po krátké kariéře bankovního úředníka se stal vojákem. V Rusku se začlenil do československých legií, bojoval i na italské frontě. Po vzniku Československa velel různým posádkám, od poloviny třicátých let byl velitelem pluku v Opavě. Aktivně se podílel na budování pevnostního systému ve Slezsku, dbal na rychlé dokončení bunkrů a jejich vybavení zbraněmi. Po obsazení republiky německou armádou byl zatčen a vězněn. Později byl propuštěn a zapojil se do odbojové činnosti. Po válce se stal velitelem 8. rychlé divize v Hranicích na Moravě, ale generál Boček ho na nátlak komunistů v roce 1946 z armády propustil. Jan Satorie to nesl velmi těžce a 30. dubna 1949 zemřel.
8) Jaromír Šavrda (1933-1988)
Byl to skvělý spisovatel a novinář, nesmlouvavý disident. Narodil se 25. května 1933 v Ostravě, vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě, později i Právnickou fakultu, ale tesně před promocí ho v roce 1972 ze školy vyloučili. Působil jako osvětář, knihovník, na začátku šedesátých let byl i učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctiletce v Ostravě-Porubě. Koncem šedesátých let se stal redaktorem krajského deníku Nová svoboda. Pro nesouhlas se vstupem vojsk byl propuštěn, nesměl publikovat a střídal pak různá povolání, byl například skladníkem u Geologického průzkumu. Horlivě se zapojil do samizdatové činnosti v edici Petlice, za což byl zatčen a odsouzen na 55 měsíců do vězení. Po propuštění podepsal Chartu 77, byl znovu zatčen a uvězněn. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, takže v roce 1988 zemřel. Titul z právnické fakulty mu byl uznán až v roce 1991, později byl vyznamenán Řádem Tomáše G. Masaryka IV. stupně.
9) Jan Zajíc (1950-1969)
Tento mladý muž bezesporu patří k významným osobnostem našeho regionu, jeho sebeobětování nebylo marné. Narodil se 3. července 1950 ve Vítkově a později studoval na železniční průmyslovce v Šumperku. Rok 1968 přivítal s nadšením, o to větší pak bylo jeho zklamání, když 21. srpna obsadily republiku tanky. Byl to velmi citlivý chlapec, na kterého silně zapůsobila hrdinská smrt Jana Palacha u sochy svatého Václava. Zřejmě se v té době rozhodl, že bude pochodní číslo dvě, aby vyburcoval národ z letargie. Zúčastnil se protestní tryzny a hladovky za Jana Palacha. Do Prahy se vydal 25. února 1969, když předtím napsal emotivní dopis rodičům, který ukončil vzkazem: Pozdravujte kluky, řeku a les. V horní části Václavského náměstí na sebe vylil hořlavinu, zapálil se a zemřel. Po roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše G. Masaryka.
10) Vilém Stanovský (1896-1972)
Byl legionář, voják a vězeň v nacistickém i komunistickém koncentráku. Narodil se roku 1896 v někdejší ostravské Hlubinské kolonii, vyučil se truhlářem a odešel na zkušenou do Paříže. Jako osmnáctiletý vstoupil do legendární setniny Nazdar, z níž vznikly jednotky československých legií ve Francii. Stal se pilotem a bojoval jako stíhač. V novém Československu byl jmenován velitelem všech pilotních a leteckých armádních škol. Roku 1926 uskutečnil s letadlem Aero Ab-11 dálkový přelet Evropou, Asií a Afrikou. Uletěl patnáct tisíc kilometrů. Za okupace byl členem odbojové skupiny Obrana národa a skončil v koncentráku. V říjnu 1945 ho prezident Edvard Beneš povýšil do hodnosti brigádního generála. Nedovolil komunistům, aby ho oslovovali soudruhu. Byl zatčen a obviněn ze špionáže. Od konce první světové války byl rytířem Řádu čestné legie a od roku 1946 komandérem Čestné legie. Prezident Václav Havel ho vyznamenal Řádem bílého lva III. třídy. Zemřel v roce 1972.
Do finále postupují:
1. kolo – sportovci: Emil Zátopek, Milan Baroš a Ivan Lendl.
2. kolo – oblast kultury: Jaromír Nohavica, Leoš Janáček a Věra Špinarová.
3. kolo – vědci, myslitelé a lékaři: Bohdan Pomahač, Sigmund Freud, Gregor Johann Mendel.
33
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
