Má doma fotbalové karty, dokonce jednu sérii golfu, který sám hraje, hokeji ale úplně propadl. Odmala chodí na Vítkovice, v zámořské NHL drží palce floridské Tampa Bay. A sbírá karty obou soutěží. Z dětské radosti se pro něj stala celoživotní vášeň.
„Když u nás v roce 1994 vyšla první série hokejových karet, začalo se mi to líbit. Rodiče jsem přesvědčil, ať mi kupují balíčky s kartičkami, později jsem do nich začal investovat sám,“ říká Tomáš Martínek (na snímku níže), jehož sbírka se pořád rozrůstá.
„Mám doma hroznou spoustu karet, asi už jich bude kolem 250 tisíc,“ pokyvuje spokojeně hlavou. „Rodiče předpokládali, že s přibývajícím věkem s tím skončím, a já pořád sbírám dál,“ směje se Martínek. „Je to vášeň. Člověk chodí do práce, má starosti a u tohoto si může aspoň odpočinou a zrelaxovat,“ vysvětluje.
S CENNÝMI PODPISY
Raději odmítá uvažovat nad tím, kolik peněz do své záliby vložil. „Ono jen ta nejobyčejnější karta vyjde asi na pět korun, a to mám doma i mnohem cennější kousky – třeba s výstřižky hraných dresů nebo s kusem hokejky, kde ty ceny jdou do stovek až několika tisíc korun…“ říká.
I přes velké množství karet si většinou pamatuje, kterou má, a která mu naopak chybí. A když neví, vypomůže si on-line tabulkami v mobilu. Mezi jeho nejcennější kousky patří kartičky zámořských hvězd (mnohdy už nežijících) s hranými dresy či vlastnoručními podpisy, kterých byl vyroben jeden jediný kus na světě.
„Třeba Pepa Mikoláš nebo zámořské hvězdy už se bohužel nikomu nepodepíší. Z našich, z Vítkovičáků, mám třeba taky Viktora Ujčíka s kusem hokejky, což je mimochodem hodně hrubá ‚karta‘,“ jmenuje některé cenné kousky. Která karta je ale ta úplně nejcennější, říct nedokáže. Hlavně proto, že cena je v tomto případě hodně subjektivní.
KARTY ZA DESETITISÍCE
Na trhu ale i některé nové karty stojí hotový majlant. „Třeba série The Cup má pět karet a stojí asi dvanáct tisíc korun. Pro Američany to asi není problém, ale u nás si to sběratel odbalí třeba jednou za život, ti movitější možná jednou za čas,“ uznává Martínek, jenž sám sbírá rád hlavně karty s kusy dresů.
„Jestli v nich daný hráč opravdu hrál? To my tady v Česku asi nezjistíme, ale vydavatelská společnost, která má oficiální licenci, uvádí, zda jde o autentický nebo takzvaný fan dres. Nezbývá, než jim věřit,“ usmívá se muž, který je v této komunitě vnímán za sběratelského guru.
Proto neuvažuje, že by se zálibou skončil, naopak pořádá pravidelná setkání sběratelů a burzy karet.