Kliknutím zvětšítePři posezení u bábovky v sakristii diskutovali nejen o omítkách a požadavcích památkářů, ale také o roli kostelů a církve v dnešním světě, kde náboženská tradice pomalu mizí.
Církev nemá jen náboženské poslání. Je také správcem kulturního dědictví. „Někdy opravujeme kostely, do kterých moc lidí nechodí. Jindy pracujeme tam, kde je početná a živá farnost, že si při mši nesednete. Biskupství má omezené finance, takže nemohou opravit všechno. Podle čeho by se to mělo rozhodovat? Vybírat kostely k opravě podle uměleckého a památkového významu? Nebo podle toho, kolik kostel navštěvuje lidí?“ otevřel Jan Pečinka zajímavé dilema.
Měnily se barvy i jazyk věřících
„Kostel tu je s námi stovky let. Měnil barvy a výzdobu podle módy, vkusu a potřeb dané doby. Farníci, památkáři a faráři teď diskutují, co je to vlastně ten původní stav, do kterého bychom chtěli kostely vrátit. My řemeslníci jen sledujeme, jestli se na tom shodnou nebo ne,“ upozornil Jan Pečinka na další dilema, které předchází opravám každého kostela.
Místní často vnímají kostel víc jako pamětihodnost a dominantu, než sakrální stavbu. „Tady v pohraniční v bývalých Sudetech mají kostely ještě jednu důležitou roli. Připomínají, že ti, kdo tu žili před válkou, nebyli pouze Němci, ale také křesťané. Proto s nimi máme hodně společného. Kulturu a víru, která nás vede k usmíření a odpuštění,“ připomenul mu Pavel Zachrla další důležité poselství zakonzervované v našich kostelech.
Nedá se žít v muzeu
Pavel Zachrla patří ke generaci kněží, kteří za komunistů pracovali v dělnických profesích. Kus života strávil v desátém patře paneláku. Považuje za výhodu, že kromě farníků a intelektuálů z teologické fakulty poznal také všední starosti lidí mimo církev. Proto tak spontánně zapadne do party řemeslníků.
„U církve se automaticky předpokládá sepětí s minulostí, ale zkuste si představit, jak by se žilo v muzeu. Týden by vás to bavilo, než zjistíte, že fragmenty starého času nejsou skutečný život. Kostel kromě pastoračního poslání může být také univerzálním prostorem k setkávání. Nejvyšší čas přemýšlet, co přidat kostelu z naší současnosti, aby byl zase plný lidí,“ uvedl Zachrla, který vyhledává spolupráci nejen s dělníky, ale také s obcí, se školou, s hasiči nebo s chataři a chalupáři.
Holčovický kostel občas poslouží jako koncertní nebo přednáškový sál. Díky tomu se nejen věřící radují z opravené fasády, střechy, okapů a nových štukových omítek v presbytáři. Někteří si při tom vzpomenou i na sympatické pracanty v čele s Janem Pečinkou.
33
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
