V první se nacházely menší a střední výstavní kousky, v druhé pak větší hřiby. Zvědavcům a houbovým nadšencům, kteří by si praváka chtěli vzít do ruky, byl určen nápis: „Nesahat.“

„Jsou nádherné. Nejsou náhodou vyřezávané ze dřeva,“ žertoval jeden z kolemjdoucích. „Ano, jsou ze dřeva a celou noc jsem je malovala,“ odvětila ve stejném duchu prodávající.

Na dotaz Deníku, kde hřiby našla, se jen shovívavě pousmála, řkouc: „V lese!“

„Co čekáte, žádný správný houbař své místo neprozradí,“ reagoval další z přítomných.

A kolik že kilo praváků v dnešní době stojí? Cena odráží současnou houbovou mizérii. Bez koruny tři stovky za kilogram. „Vezmu si čtyři nebo pět praváčků do polévky. Moc se na ni těším,“ řekla jedna z kupujících, podle které cena odráží realitu.

Jak Deník zjistil, žena, nabízející houby na farmářských trzích u Futura, má určité výsadní postavení.

„Stánek si zamlouvá jako poslední. Nikdy totiž neví, zda houby nasbírá. Někdy zavolá v pátek přímo z lesa, že houby má, ať s ní počítáme,“ řekla Deníku správkyně trhů, která prozradila, že paní houby sbírá v Beskydech. Kde přesně?

To neřekla. Buď nechtěla, nebo sama nevěděla. Pravděpodobnější je druhá varianta.

Co se týká hřibů, ty v současné době dokáží nasbírat jen velmi znalí houbaři mající svá místa. Z Beskyd si lidé nosí jen kuřátka a kozáky, praváků je poskrovnu. Podobně jsou na tom i další regiony v republice.

„Byli jsme teď týden na Šumavě. Občas jsme něco přinesli, ale žádná sláva to nebyla, navíc jsme se hodně nachodili,“ prozradila Deníku například Denisa Rudinská z Ostravy.