Při obou návštěvách Krnova Karla Gotta provázel novinář a fotograf Jirka Krušina z krnovské redakce Deníku. Cestoval s Karlem Gottem po světě dvanáct let. „Karel Gott mě vychovával, byla to škola života“ vzpomíná Jiří Krušina.

Jak vlastně vznikl nápad, aby Karel Gott přijel na zkoušku Ars Voce?
Musím začít ze široka. Karel měl zásadu, že zpěvák profesionál nesmí splést písničku a jeho řidič profesionál nesmí přijet pozdě. Nesnesl by, aby muzikanti kvůli němu museli čekat na zkoušku. A nechat čekat fanoušky? To už vůbec ne. Většinou měl program rozvržený na minuty, ale přesto se někdy neubránil, aby se mu do toho nabalila nějaká neodbytná fanynka nebo novinář, který potřeboval rozhovor. A taková souhra okolností nastala také v den, kdy jsem ho přemluvil, aby přijel do Krnova pokřtít desku našemu fantastickému sboru Ars Voce.

Už v Olomouci na věčně ucpané D1 jsme věděli, že si do Krnova opravdu zajet nemůžeme, protože nás čekají v Karviné. Karel tehdy do divadla zavolal. Během koncertu Ars Voce měl v divadle na dálku po telefonu živý vstup. Popřál sboru a albu hodně úspěchů. Někteří v sále si dlouho mysleli, že je to žert a hlas Gottova imitátora. Bylo mu líto, že to nestihl, a při té příležitosti řekl, že by se zase někdy rád přijel na Ars Voce do Krnova podívat.

Ta příležitost nastala v březnu 2011. To už měl na Krnov časovou rezervu?
Při plánování cesty na koncert do Opavy jsem mu nadhodil, že kdysi řekl, že by se rád se sborem setkal. A že je Krnov od Opavy deset minut jízdy. Věděl jsem, že je citlivý na to, aby dodržel slovo. Zeptal se, zda vím jistě, že ten sbor funguje. Tak jsem mu řekl, že samozřejmě. Cesta se začala plánovat tak, abychom měli dostatečný předstih. Z Prahy se mělo vyjet ve 12 hodin a v Opavě jsme měli být v 17 hodin. Nakonec se vyjíždělo před 13 hodinou a bylo to tak, tak. Všichni víme, co se občas děje na D1. Sbormistr Kamil Trávníček nařídil holkám, aby přišly ve sborovém. Proč ale mají být v koncertním, to jim už neřekl.

Karel Gott tehdy přijel do Krnova neohlášen. Bylo to míněno velké překvapení?
Karel u návštěvy nechtěl žádné novináře, respektive jen mě, protože jsem byl součást jeho týmu. Rozhodl, že o tom budeme informovat až zpětně a ne velká média. Bylo to tak tajné, že o tom věděla předem jen tehdejší ředitelka školy paní Košuličová a samozřejmě Kamil Trávníček. Vzpomínám na učitelky, které zůstaly stát na chodbě s otevřenou pusou, když do jejich školy vstoupil bez ohlášení Kapel Gott. Šel nahoru na zkoušku sboru jen se mnou a se svým řidičem Oldou Havránkem, ostatní z jeho doprovodu zůstali venku.