„Je třeba to brát, jak to dopadlo. Rozhodly maličkosti, ale myslím si, že to je velký úspěch. Musíme být spokojeni hlavně tím, že se vrátila,“ říká Jiří Kvita a dodává, že některé gemy Petře utekly, jak se říká mezi prsty. Nato připomíná situaci, kdy v prvním setu za stavu 3:3 vedla Petra 40 ku nule. „Je to kdyby - je to sport,“ poznamenává Jiří Kvita.

Otce slavné tenistky se ptám, jestli čekali, že se Petra po vážném zranění vrátí na kurty v takové síle. „Člověk vždycky věří, že to bude dobré. Vrátila se, od té doby už vyhrála nějaké turnaje a a teď byla ve finále grand slamu – takže to je ohromné. A určitě je to velké překvapení pro všechny,“ podotýká.

Společně si připomínáme situaci ve třetím setu, kdy se zdálo, že Petra Kvitová ještě má na to, aby průběh zápasu otočila. Jiří Kvita říká, že když se zápas dostal v posledním setu do stavu 5:3 a 30:0, tak již bylo prakticky rozhodnuto.

„Tam už je to většinou jasné, ta hráčka na servisu už je přece jen klidnější, takže to bylo těžké. Jinak to byl ale pěkný zápas nahoru – dolů, vyhrát mohla kterákoliv. Petra měla tři brejkboly, soupeřka měla zase tři mečboly. Soupeřka hrála výborně, Petra se nemá za co stydět,“ doplňuje Jiří Kvita s tím, že s dcerou už si psali, v úterý letí na další turnaj do Petrohradu.

Po chvíli přichází do klubu v areálu tenisových kurtů ve Fulneku, a mi se vybavují chvíle prožité před několika hodinami, jak členové Fan klubu Petry Kvitové a další návštěvníci sledují zápas v přímém přenosu.

Vlny nadšení se střídají s okamžiky zklamání. To propuká naplno po posledním míčku japonské tenistky Naomi Ósaka. Fanoušci Petry Kvitové vstávají a aplaudují ve stoje. To se opakuje, když si Petra Kvitová jde pro trofej pro poraženou finalistku.

Je po všem, jdu za Liborem Kvitou, bratrem Petry, jenž více než polovinu zápasu sledoval osamoceně vestoje.

„Vyhrát může jenom jedna. Ve třetím setu Peťa ještě dvě šance měla, ale ty nezužitkovala… Věřil jsem, fandil jsem, ale na tu dálku je to jen minimální podpora. Ale finále je skvělé,“ říká mi Libor Kvita. I jeho se ptám na to, zda věřil, že sestru po vážném zranění ještě někdy uvidí hrát v takové formě. „Po té události jsme byli rádi, že vůbec žije. To, že hraje tenis je bonus navíc, a ještě na takové úrovni… Možná by se podle toho dal natočit film,“ dodává, teď už s úsměvem, Libor Kvita.