Petr Kůdela pracoval v minulosti jako novinář, od roku 2005 je mluvčím moravskoslezských hasičů. Hodně svých bývalých či současných kolegů určitě překvapil, když jej poprvé zahlédli v televizi jako účastníka soutěže AZ-kvíz.

Kdy jste se zúčastnil své první televizní soutěže? A jak jste tenkrát dopadl?

To bylo už v 90. letech minulého století. Byla to soutěž Riskuj s Janem Rosákem. Postoupil jsem do finále, získal prémii pět tisíc korun.

To ale nebyla jediná soutěž, ve které jste prokazoval své znalosti před televizními diváky…

Vícekrát jsem byl v AZ-kvízu, několikrát jsem byl až ve finále, jednou jsem dostal i tričko za 5x finále v řadě. Ve čtyřech případech jsem vyhrál a došel jsem až k bankomatu. V 1. ročníku soutěže Nejchytřejší Čech jsem před pár lety skončil ve finále, přede mnou byli samí „mlaďoši“, především studenti. Několikrát jsem si zahrál i v České tajence čtyřikrát jsem v této soutěži byl celkovým vítězem. Tam jsem si odnesl výhru v řádu několika tisíc korun a spoustu věcných cen. Včetně velkého kočárku, který jsem daroval synovci.

Tiskový mluvčí Petr Kůdela při fotografování pro Deník, leden 2019 v Ostravě.

Přihlásit se do televizní soutěže, to chce i kus odvahy. Hodně lidí má obavu, že když neodpoví na jednoduchou otázku, ztrapní se před „celým národem“ včetně známých či třeba kolegů v práci…

Chci si vyzkoušet, na co mám a zda před kamerami a v tlaku obstojím. Čím jsem starší, tím mi méně vadí, že třeba nedopadnu nejlépe, ale strašně rád hraju s druhými a rád je porazím. Člověk si nesmí před kamerami připouštět, že by mohl dopadnout špatně a že se mu budou diváci, zvláště kamarádi a kolegové, smát, že nic neumí.

Kde jste získal znalosti, kterými jste v soutěžích už mnohokrát přesvědčil, že toho víte opravdu hodně?

Určitě mi daly velmi slušný základ školy, samozřejmě hodně čtu, vedle toho mi pomáhají i historicky, přírodovědně a zeměpisně laděné dokumentární filmy v TV. Různé zajímavosti se pak dají najít na internetu. Musím ale dodat, že v případě těch soutěží jde také hodně o štěstí. Záleží na tom, jakou otázku či disciplínu dostanu.

Vzpomenete si na otázku, která vás nejvíce zaskočila? Případně na vás dolehla nervozita a neodpověděl jste na věc, kterou znáte dobře?

Několikrát se mi to stalo, hodně na mě působí časový tlak. Ze začátku mě i po čase políval pot, že jsem něco jednoduchého v tu chvíli nevěděl. Mozek někdy pracuje v soutěžích jako nepřítel, nechce se mu vzpomínat a doslova stávkuje. Ale o tom ty soutěže jsou, najít, vyždímat rychle tu odpověď, schovanou někde v záhybu.

Která ze soutěží, jichž jste se zúčastnil, vám byla nejbližší a proč?

Jednoznačně Česká tajenka, protože tam jde o češtinu a nejrůznější texty písní, výroky, moudra. Navíc moderátor Vlasta Korec je Moravák (narozen v Třebíči, studoval ostravskou konzervatoř) a vytváří příjemnou atmosféru a netlačí na pilu. Před lety byla na ČT i soutěž ve Scrablle, uváděl ji Petr Svoboda, ale než jsem se rozhoupal, už ji zrušili.

Prozradíte téma či oblast, ve kterém jste takzvaně silný v kramflecích a tu, která vám naopak tak blízká není?

Silný jsem v češtině a příbuzných oblastech. V dalších oborech vím od každého něco. Dokonce, když jsem byl jednou v AZ-kvízu a prohlašoval jsem, že se málo vyznám v rostlinkách, tak jsem jednu takovou otázku dostal a uhádl jsem ji… Jde často fakt o štěstí při výběru otázek.

Chystáte se aktuálně na nějakou další účast v televizní soutěži, a která by to měla být?

Česká tajenka, tam se mohu hlásit po půl roce od posledního natáčení. A při celkovém vítězství v aktuálním kole mám šanci ještě dvakrát postoupit. Když už člověk jede do Prahy na natáčení, tak ať to využije. Třeba u AZ-kvízu se točí pět kol denně po celý týden a člověk při postupu musí mít náhradní košile či trička, ať to nevypadá, že je to stejný den. Česká tajenka se točí někdy osm kol za den. I proto moderátoři říkají, uvidíme se příště, ne zítra… Chtěl jsem se přihlásit i do soutěže Co na to Češi. V tuto chvíli nemohu najít další čtyři členy do týmu. Rodina nechce, známí také ne, kolegové také ne…

Kdo je vaším největším fanouškem? Nemáte naopak doma nebo v práci mezi kolegy i přísné kritiky?

Největším fanouškem je zřejmě maminka a také někteří kamarádi. A co se týká druhé části otázky? Ti rozumní vědí, že by se v televizi určitě „svírala prdelka“. A ty, co mají narážky, odpálkuji jednoduše zkuste si to sami a uvidíte, že v televizi to není žádná sranda a je to velký rozdíl než odpovídat z domova z gauče.

Marek Síbrt: Neřešil jsem, jestli vyhraju

Marek Síbrt (tiskový mluvčí SMVAK) při fotografování pro Deník, leden 2019 v Ostravě.

Marek Síbrt v minulosti pracoval jako mluvčí společnosti OKD, v současnosti hovoří za Severomoravské vodovody a kanalizace. Do soutěže Kde domov můj?, jak sám říká, se přihlásil hlavně proto, aby potěšil svého otce.

Byla to vaše první televizní soutěž, nebo jste štěstí a znalosti vyzkoušel už dříve?

Soutěž Kde domov můj?, které jsem se účastnil, se vysílala zhruba před rokem a čtvrt v říjnu 2017. Tím prvotním impulsem bylo jednak to, že jsem se pravidelně účastnil jedné týmové kvízové soutěže v restauraci ve Frýdku-Místku. Soutěžení mě začalo bavit, tak jsem si prostudoval, do kterých soutěží je možné se přihlásit. Nejvíc se mi líbil formát AZ-kvízu kde je ale hodně dlouhá doba, kdy čekáte, jestli vás pozvou do konkurzu, a potom do samotné soutěže. No, a stejně zajímavý mi přišel formát soutěže Kde domov můj? Jednak proto, že jsem patriot, jednak proto, že soutěž pravidelně sleduje můj otec, který se ale účastnit nechtěl, a říkal, že to nechá mladším.

Přihlásit se do televizní soutěže, to už chce i kus odvahy, protože lidé většinou mají obavu, že si nevzpomenou nebo nebudou znát odpověď na jednoduchou otázku a takzvaně se ztrapní…

Upřímně jsem nad tím moc nepřemýšlel. Prostě jsem to jel zkusit, neřešil jsem, jestli vyhraju, případně kolik. Jel jsem si zahrát a bral to jako dobrou zkušenost. Chápal jsem to opravdu jako hru a možnost, jak potěšit tatínka. Například jeden z kolegů, který vypadl, byl evidentně naštvaný, že si výhru neodveze, protože to byl poměrně zkušený soutěžní harcovník. Druhý kolega, který se mnou velice těšně prohrál ve finále, to myslím bral hodně podobně a s nadhledem jako já. Sám jsem se přitom dostal ve druhém kole taktickou chybou do úzkých a podle principu zápolení mi spolusoutěžící dal otázku z branže, která je mi úplně cizí, a to hudební nástroje. Bylo štěstí, že správnou odpovědí na tradičního výrobce klavírů a pian byl Petrof, kolem jehož závodu jsem několik týdnu předtím v Hradci Králové jel, a odpověď mi automaticky naskočila.

Kde jste získal nemalé znalosti, které jste v už zmíněné soutěži prokázal?

Četba, četba, četba a cestování. To jsou podle mě klíče k úspěchu. Je pravda, že soutěž, které jsem se účastnil, poměrně výrazně zvýhodňuje lidi, kteří toho hodně přečetli, a kteří detailně znají zajímavá místa v naší zemi. Čemuž v zásadě jako exstudent filozofické fakulty poměrně dost odpovídám. Kdyby se dotazy týkaly například různých matematických nebo prostorově-orientačních úloh, moje šance by byly mizivé.

Vzpomenete si na otázku, která vás nejvíce zaskočila a neznal jste odpověď? Nebo jste si na ni nemohl vzpomenout?

Kamarádi a rodina si ze mě dělali legraci, že jsem neznal odpověď na to, kdo zpívá hit z 60. let Oči má sněhem zaváté. Tady jsem o Karlu Gottovi neměl ani tušení, protože jeho tvorbu před revolucí prakticky neznám. Prostě jsem asi už jiná generace. Další otázka, kterou jsem nevěděl, se týkala toho, jak je možné jinak a cizím slovem nazvat patro/poschodí. Tady jsem se za to, že jsem si nevzpomněl na štok, trochu zastyděl.

Pokud byste měl na výběr vybrat si některou z televizních soutěží, která by to byla a proč?

Protože se považuji za velkého česko-moravsko-slezského patriota, tak bych znovu zvolil soutěž Kde domov můj?, protože její zaměření je mi hodně blízké a některé soutěže v privátních televizích jsou pro mě už moc velkou estrádou na úkor obsahu. Kde domov můj? mi přišla jako poměrně komorní a příjemná záležitost.

Prozradíte téma či oblast, ve kterých si věříte a naopak oblast, která vám až tak blízká není?

Protože poměrně dost cestuji po naší republice, tak jsou mi nejbližší otázky týkající se geografie. Vzhledem k tomu, co jsem studoval, jsou pro mě poměrně příjemné také otázky týkající se literatury, případně historie a politiky. Přiznávám, že se vůbec neorientuji v předrevoluční popové a estrádní hudební scéně, stejně jako v televizních seriálech (s výjimkami, jako jsou například Nemocnice na kraji nebo F. L. Věk) a zábavních pořadech, kde jsem taky úplně ztracený.

Kdo je vaším největším fanouškem a nemáte třeba doma nebo v práci mezi kolegy i přísné kritiky?

Pravda je, že mě překvapilo, kolik mých známých, kamarádů, ale i členů širší rodiny se na soutěž před hlavními večerními zprávami na ČT1 dívá. Ten zásah je mezi mojí skupinou lidí, s nimiž se stýkám v soukromí, ale i v práci, opravdu poměrně velký. Motivací, proč jsem se do soutěže přihlásil, ale byl jednoznačně můj táta. Chtěl jsem mu udělat radost, protože je pravidelným divákem soutěže Kde domov můj?