Když je v jižním křídle v pátém patře kancelářského Karolina Parku úplné ticho, je slyšet jejich šustění a prý i chroupání.

„Původně jsme se obávali, že budou smrdět, ale místo toho zjišťujeme, že je náš vermikompostér na počet zaměstnanců poněkud malý,“ říká PR pracovnice Magdaléna Pastrňáková před trojdílnou bedýnkou připomínající plastový zahradní gril.

Tu na recepci pobočky společnosti Stora Enso (působící v oblasti obnovitelných materiálů) instalovali před necelým měsícem právě kvůli likvidaci organického odpadu z kanceláří. „Je to v souladu s firemní filozofií, proto nás to oslovilo,“ uvádí Pastrňáková.

V kompostéru od ostravského ekologického producenta Energo Solutions přitom nejsou české dešťovky, nýbrž žížaly kalifornské. „Mají daleko výraznější apetit. Ale jsou náchylnější na zimu,“ tvrdí Dita Robenková. Jen ona a další recepční jim dávají potravu.

Dovnitř vhazují například ohryzky z jablek nebo slupky od banánů. „Naposledy dostaly v pátek zbytky řapíkatého celeru,“ konstatuje Robenková s tím, že ve vermikompostéru žije minimálně stovka „firemních“ žížal. Ty se samozřejmě si nadále rozmnožují. Nesmí však citrusy, cibuli, česnek ani cokoliv živočišného původu; tedy zbytky masa či kosti. Naopak nepohrdnou kávovou sedlinou, jíž se v pobočce s asi 280 pracovníky (slouží pro Stora Enso jako celosvětová IT centrála) produkuje docela slušné množství.

Produkovat budou ostatně i sami obyvatelé kompostéru. „Vylučují takzvaný žížalí čaj, což je tekutina sloužící jako perfektní hnojivo pro zahrádkáře. Naše žížaly tu jsou teprve chvíli, ale kolegové se zahrádkami se už těší,“ tvrdí Pastrňáková s Robenkovou.

Nad žížalím obydlím visí ve všudypřítomném anglickém jazyce upozornění, že jde o „nové kolegy, kteří potřebují zvláštní péči, aby mohli likvidovat odpady“. Zaměstnance to ani nepřekvapuje, firma je environmentálně vyspělá a zavádí i koše na třídění smetí.