"Každý, kdo fárá na šachtě, ať krátce nebo léta od vyučení, hovoří po zhlédnutí ukázek o obrovském respektu před metanem. Jen malé množství dokáže udělat skutečně velkou neplechu,“ říká vedoucí zkušební laboratoře VVUÚ Robert Pilař.
Ten s kolegy připravuje několikrát ročně pro horníky bezpečnostní školení, jehož součástí jsou výbuchy média s chemickou značkou CH4. Důlní plyn se napouští do padesátikubíkové komory, smíchá se vzduchem a přivádí rozbuškou a střelným prachem k explozím.
„Ukazujeme výbuchy v šestiprocentní a devítiprocetní koncentraci. Druhý zmíněný má i v bezpečné vzdálenosti na několik desítek metrů značnou sílu, jde cítit tlaková a tepelná vlna,“ uvádí Pilař s tím, že v uzavřeném prostředí k devastujícím účinkům patří ještě spotřebovávání kyslíku.
„V důlním díle je výbuchová vlna tak ostrá, že ji většinou bohužel nepřežije nikdo v okolí. Mezi záchranáři se říká, že za třetím křížem zatáčkou je už bezpečněji. Přesto ale i tam hrozí mimo devastační účinky výbuchu například udušení povýbuchovými zplodinami. Oheň si hledá cestu za kyslíkem, jenž ho živí a je ohněm spotřebován,“ líčí vedoucí zkušební laboratoře.
CH4 je lehčí než vzduch, a rád se hromadí u stropu nebo ve výlomech. Pak stačí jen rozvíření a jiskra… „V hybridní směsi metanu a uhelného prachu jsou tlakové účinky po explozi ještě více devastující,“ uvádí Pilař. Předpisy tudíž v dole povolují nejvyšší koncentrace tohoto plynu 1 % (výjimečně 1,5 %) a nařizují k tomu samozřejmě zneškodňování uhelného prachu.
Experti z VVUÚ spolu s profesionálními hasiči předvádějí havířům také záludnosti při likvidaci požáru metanu ten nejčastěji vzniká z „fukačů“. Škvír, odkud uniká. „S vodou si hašený metan moc nerozumí. Rychlejší a účinnější je práškový hasicí přístroj,“ vysvětluje Pilař.
Školení působící na emoce horníků dělá VVUÚ ve štolách ve Štramberku čtvrtým rokem. „Odhadem ho absolvovalo už okolo dvanácti stovek lidí. Ročně ukazujeme výbuchy přibližně tisícovce lidí, včetně návštěvníků dne otevřených dveří,“ zakončuje vedoucí zkušební laboratoře.