Nevyléčitelná nemoc má genetický původ, projevuje se v drtivé většině u chlapců, i když přenašečky jsou ženy, a vede k postupnému ochabnutí svalstva a nezvratnému konci.

„Denisek se narodil a vážil 4100 gramů. Odmala byl hodný a klidný. Začal ale později chodit a měl také problémy s chůzí do schodů nebo jízdou na kole. Lékaři mi nejdřív říkali, že je trochu pomalejší, a abych jej nesrovnávala s ostatními dětmi," začíná maminka vyprávět příběh, který nabral obrátky, když měl syn čtyři roky.

To už byla horší pohyblivost podivná nejen rodičům, ale i učitelce ve školce. Neuroložka však matku uklidňovala, že to na nic vážného nevypadá. Denisovi ale odebrala krev a poslala ji na rozbor.

Pokud se zajímáte o osud Denise Knebla, navštivte jeho web: denisek-knebl.webnode.cz. O svalové dystrofii i tom, co prožívají rodiče i malí pacienti, možnostech léčby a další informace se dozvíte také na webu www.parentproject.cz.

Transparentní účet Denise Knebla je u FIO banky: 2200923116/2010.

Nejhorší chvíle

„Za týden mi volali, abych přišla osobně, že pro mě nemají dobré zprávy," vzpomíná na jedny z nejhorších chvil svého života.

Ovšem to horší ještě měla před sebou. Když se dozvěděla, že její syn má svalovou nemoc, ještě netušila, oč přesně jde. Po genetickém rozboru se dozvěděla ortel svalová dystrofie Duchennova typu.

„Neměla jsem tehdy ani internet. Šla jsem ke kamarádce. Když jsem si na internetu vyhledala informace o té nemoci, sesypala jsem se," říká.

Nějakou dobu se nemohla smířit s tím, že její první dítě trpí nevyléčitelnou nemocí, která končí ochabnutím dýchacího svalstva a smrtí.

„Nedokázali jsme o tom dlouho mluvit. Následkem toho se mi později rozpadla i rodina."

Denis postupně přestával chodit a od devíti let se pohybuje na vozíčku. Nyní navštěvuje sedmou třídu. Jak o sobě prozradil, rád maluje a dívá se na televizi.

I když má spoustu kamarádů ve škole, tím nejlepším je prý jeho mladší bráška.

Nemoc postupuje

Denis a jeho maminka Libuše Ligocká. Ještě před půldruhým rokem hýbal rukama a dokázal si sám obléci svetr. Nyní, když se chce napít, musí si ruku, ve které drží hrnek, podpírat druhou rukou.

Za léky a podpůrné vitaminy pro Denise rodina měsíčně vydá až čtyři tisíce korun. Ty však zatím nedokážou nemoc zastavit nebo vyléčit, nemocnému pouze pomáhají její projevy lépe snášet.

Před rokem ale paní Libuši svitla naděje.

„Byli jsme na prohlídce u docenta Vondráčka v Brně, který se specializuje na léčbu svalové dystrofie Duchennova typu. Od něj jsem se dozvěděla, že jezdí s pacienty na léčbu kmenovými buňkami do Izraele," říká o zlomové chvíli.

Druhá přišla o několik měsíců později. To když v televizi viděla reportáž o chlapci se stejnou diagnózou, který se chystal odjet na léčbu kmenovými buňkami do Weizmann Medical Center v Tel Avivu v Izraeli.

„Vyhledala jsem a kontaktovala jeho maminku," říká paní Libuše. A začala shánět informace a také peníze.

Zdravotní pojišťovny tuto léčbu, která by mohla jejímu synovi pomoci, ale je zatím ve stadiu výzkumu, nehradí. Přitom jedna aplikace kmenových buněk aplikují se dvě dávky přijde podle paní Libuše na 42 tisíc dolarů, což je zhruba milion korun.

Od pětikoruny po tisíce

„Na facebooku jsem našla profily sedmi stovek umělců, skupin, zpěváků a sportovců a oslovila je. Ozval se pouze manžel Lucky Vondráčkové Tomáš Plekanec, který si vyžádal další informace. Jakmile jsem mu je doručila, na účet Deniskovi poslal sto tisíc korun."

Obrat však nastal poté, co příběh Denise a jeho maminky zveřejnil jeden internetový zpravodajský server. Za tři dny se na účtu, zřízeném na jeho léčbu, sešlo 1,4 milionu korun.

Příspěvky od stovek dárců od pětikoruny po desetitisíce.

„Chtěla bych všem moc poděkovat," říká dojatě paní Libuše. A dodává, že Denis by mohl na první léčbu odjet už v březnu.