Kliknutím zvětšíteKdy vás vlastně chytilo tancování?
V mém základním tanečním kurzu u manželů Maskových a na závěrečné při vystoupení souboru Zdenky Doleží. Viděl jsem tam některé své spolužačky a tak jsem se též přihlásil. Step byl pro mě něco jako z nouze ctnost, která se mi naplnila. Koketovat s ním jsem začal v souboru Puls a docela mne zaujal.
Vzpomínáte si ještě na svůj první stepový úspěch?
Samozřejmě, na ten se zapomenout nedá. Zažil jsem ho v roce 1989 s choreografií Impro, která mi vynesla první titul mistra republiky. Předcházely mu dva roky usilovného tréninku, takže jsem byl s výsledkem nadmíru spokojený.
Když jste s tancem začínal, nebyla jeho výuka vaším civilním povoláním.
Nebyla, předtím jsem dělal deset let projektanta ve Stavoprojekci Ostrava.
Jak dlouho už vzděláváte mládež v tanečním a společenském umění?
Začínal jsem s tím v roce 1988 a v současnosti učím tančit i dospělé v kategoriích základní, středně pokročilí a tanečně zdatní. Letos jsem s nimi už podruhé vyhrál soutěž, tentokrát ve skupinovém předtančení osmi párů Tango furioso s nominací na únorový světový taneční festival Vídeň 2020. Uvidíme, jak uspějeme. Nadále spolupracuji i se spolkem Fokus tanečními kurzy pro jeho dospělé mentálně postižené klienty. S čistým svědomím mohu tvrdit, že jsou úžasní.
Ale přesto, zlí jazykové tvrdí, že dnešní mladí lidé mají o společenské dění v podstatě nulový zájem. Souhlasíte?
Tak to si nemyslím. Právě v dnešní hektické době jde většina mladých za svou představou. Touží po úspěchu a kariéře a součástí toho je kontakt a komunikace s okolím i společenský život. Pravdou ale je, že současnost posouvá společenské normy jinam, než bývaly dříve.
K výuce tanců potřebujete partnerku. Kde si ji vybíráte a jak dlouho vám vydrží?
Momentálně vyučuji s Evou Meinhardovou, která byla mou žákyní tanečního kurzu. Původně zaskočila za mou tehdejší partnerku, která měla zdravotní problémy, a už se mnou zůstala.
S Ivou Šebelovou jste zase byli mistři republiky ve stepu.
Dokonce dvakrát. Poznal jsem ji, když se přihlásila do kurzu stepu v Pulsu a chtěla své schopnosti rozšířit. Oslovila mne a výsledkem byla naše čtyřletá spolupráce v duo stepu se dvěma tituly mistrů republiky.
Dá se říci, že se životem protancujete?
Celým určitě ne, ale částí ano. Jsem s ním vyloženě spokojený, protože mi nabízí pestrou řadu zážitků i setkávání se zajímavými lidmi. Úspěšná byla i spolupráce s televizním a divadelním hercem Robertem Urbanem, se kterým jsme v duu také získali titul mistrů ČR. Bezvadné úspěchy v republice i v zahraničí měl také tanečník a herec Filip Staněk, můj student Janáčkovy konzervatoře Ostrava a další.
Sledujete televizní Star Dance?
Občas se na ni kouknu. Je to zábavný program s cílem zaujmout diváky. Jistě, před kamerami se všichni účastníci snaží vydolovat ze sebe to nejlepší. Záleží pak hlavně na jejich míře pohybového talentu i schopnosti naučit se tančit tak, jak to soutěž vyžaduje.
Ve stepu jste, sportovní terminologií řečeno, hrál první ligu. Jste trémista?
Začátky provázela ohromná tréma, která postupně opadávala. Ale v šatně nebo v zákulisí před vystoupením přesto občas ještě probleskne. Co zůstává stejné, je snaha předvést to nejlepší, co v daném momentě a prostoru svedu.
Je tanec vaším jediným zájmem?
Kdepak, je sice velký, ale ne jediný, mám jich spoustu. Baví mně například pěstovat kytky, chalupařím se vším, co k tomu patří, cestuji a rád luštím co možná nejobtížnější sudoku.
Srdce vám dlouho tlouklo v tepu stepu. Tluče i pro další profesní činnosti?
V posledních třech letech tluče i pro mou původní stavební profesi, ke které se znovu vracím. Věnuji se rekonstrukcím bytů a vyloženě mě chytlo dávat dohromady vizuální koncepci, barvy, materiály, prostorové dispozice a další věci. Vracím se zkrátka ke svým kořenům.
Zkuste se charakterizovat. Dávám na výběr cholerik, flegmatik, melancholik, sangvinik.
Občas jsem možná cholerik říznutý sangvinikem, ale snažím se pocity v sobě srovnat. Je to o životní energii, bez ní to v kumštu ani ve sportu nejde. Spíš se vidím jako trpělivý člověk, což bývá při výuce nutnost. Své žáky musím pořád povzbuzovat a motivovat.
Co vás dokáže spolehlivě vytočit?
Jednoznačně lidská hloupost. Ale na druhé straně vím, že rozčilovat se znamená mstít se na vlastním zdraví, takže to raději nepřeháním.
Z neposedného mladíka se dostáváte do polohy zralého muže. Je to obtížná cesta?
Jak kdy. Moc ji nesleduji, spíš koukám dopředu na to, co mě čeká, a nechávám se osudem překvapit.
Máte ještě nějaký nesplněný sen?
Ani ne. Řada přání se mi už splnila a možná se mi některá ještě splní. Jsem totiž povahou optimista a …těším se!
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
