Kdy vás vlastně chytilo tancování?

V mém základním tanečním kurzu u manželů Maskových a na závěrečné při vystoupení souboru Zdenky Doleží. Viděl jsem tam některé své spolužačky a tak jsem se též přihlásil. Step byl pro mě něco jako z nouze ctnost, která se mi naplnila. Koketovat s ním jsem začal v souboru Puls a docela mne zaujal.

Vzpomínáte si ještě na svůj první stepový úspěch?

Samozřejmě, na ten se zapomenout nedá. Zažil jsem ho v roce 1989 s choreografií Impro, která mi vynesla první titul mistra republiky. Předcházely mu dva roky usilovného tréninku, takže jsem byl s výsledkem nadmíru spokojený.

Když jste s tancem začínal, nebyla jeho výuka vaším civilním povoláním.

Spáčilova skupina se už těší na festival do Vídně. Mirek Spáčil (druhá řada první zleva).Nebyla, předtím jsem dělal deset let projektanta ve Stavoprojekci Ostrava.

Jak dlouho už vzděláváte mládež v tanečním a společenském umění?

Začínal jsem s tím v roce 1988 a v současnosti učím tančit i dospělé v kategoriích základní, středně pokročilí a tanečně zdatní. Letos jsem s nimi už podruhé vyhrál soutěž, tentokrát ve skupinovém předtančení osmi párů Tango furioso s nominací na únorový světový taneční festival Vídeň 2020. Uvidíme, jak uspějeme. Nadále spolupracuji i se spolkem Fokus tanečními kurzy pro jeho dospělé mentálně postižené klienty. S čistým svědomím mohu tvrdit, že jsou úžasní.

Ale přesto, zlí jazykové tvrdí, že dnešní mladí lidé mají o společenské dění v podstatě nulový zájem. Souhlasíte?

Tak to si nemyslím. Právě v dnešní hektické době jde většina mladých za svou představou. Touží po úspěchu a kariéře a součástí toho je kontakt a komunikace s okolím i společenský život. Pravdou ale je, že současnost posouvá společenské normy jinam, než bývaly dříve.

K výuce tanců potřebujete partnerku. Kde si ji vybíráte a jak dlouho vám vydrží?

Momentálně vyučuji s Evou Meinhardovou, která byla mou žákyní tanečního kurzu. Původně zaskočila za mou tehdejší partnerku, která měla zdravotní problémy, a už se mnou zůstala.

S Ivou Šebelovou jste zase byli mistři republiky ve stepu.

Dokonce dvakrát. Poznal jsem ji, když se přihlásila do kurzu stepu v Pulsu a chtěla své schopnosti rozšířit. Oslovila mne a výsledkem byla naše čtyřletá spolupráce v duo stepu se dvěma tituly mistrů republiky.

Dá se říci, že se životem protancujete?

Celým určitě ne, ale částí ano. Jsem s ním vyloženě spokojený, protože mi nabízí pestrou řadu zážitků i setkávání se zajímavými lidmi. Úspěšná byla i spolupráce s televizním a divadelním hercem Robertem Urbanem, se kterým jsme v duu také získali titul mistrů ČR. Bezvadné úspěchy v republice i v zahraničí měl také tanečník a herec Filip Staněk, můj student Janáčkovy konzervatoře Ostrava a další.

Sledujete televizní Star Dance?

Občas se na ni kouknu. Je to zábavný program s cílem zaujmout diváky. Jistě, před kamerami se všichni účastníci snaží vydolovat ze sebe to nejlepší. Záleží pak hlavně na jejich míře pohybového talentu i schopnosti naučit se tančit tak, jak to soutěž vyžaduje.

Ve stepu jste, sportovní terminologií řečeno, hrál první ligu. Jste trémista?

Dvojnásobní mistři republiky Mirek Spáčil a Iva Šebelová.Začátky provázela ohromná tréma, která postupně opadávala. Ale v šatně nebo v zákulisí před vystoupením přesto občas ještě probleskne. Co zůstává stejné, je snaha předvést to nejlepší, co v daném momentě a prostoru svedu.

Je tanec vaším jediným zájmem?

Kdepak, je sice velký, ale ne jediný, mám jich spoustu. Baví mně například pěstovat kytky, chalupařím se vším, co k tomu patří, cestuji a rád luštím co možná nejobtížnější sudoku.

Srdce vám dlouho tlouklo v tepu stepu. Tluče i pro další profesní činnosti?

V posledních třech letech tluče i pro mou původní stavební profesi, ke které se znovu vracím. Věnuji se rekonstrukcím bytů a vyloženě mě chytlo dávat dohromady vizuální koncepci, barvy, materiály, prostorové dispozice a další věci. Vracím se zkrátka ke svým kořenům.

Zkuste se charakterizovat. Dávám na výběr cholerik, flegmatik, melancholik, sangvinik.

Občas jsem možná cholerik říznutý sangvinikem, ale snažím se pocity v sobě srovnat. Je to o životní energii, bez ní to v kumštu ani ve sportu nejde. Spíš se vidím jako trpělivý člověk, což bývá při výuce nutnost. Své žáky musím pořád povzbuzovat a motivovat.

Co vás dokáže spolehlivě vytočit?

Jednoznačně lidská hloupost. Ale na druhé straně vím, že rozčilovat se znamená mstít se na vlastním zdraví, takže to raději nepřeháním.

Z neposedného mladíka se dostáváte do polohy zralého muže. Je to obtížná cesta?

Jak kdy. Moc ji nesleduji, spíš koukám dopředu na to, co mě čeká, a nechávám se osudem překvapit.

Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Ani ne. Řada přání se mi už splnila a možná se mi některá ještě splní. Jsem totiž povahou optimista a …těším se!