Kolemjdoucí zvědaví turisté řemeslníky přímo při práci uvidí jen stěží. V zimním období převažují dokončovací práce především uvnitř dřevěné stavby.

Při budování Libušína se střídají řemeslníci mnoha profesí podle aktuální potřeby. „Permanentně tu máme tesaře a truhláře. Pak jsou tu štukatéři, lakýrníci, topenáři, instalatéři nebo kamnáři,“ vyjmenovává stavbyvedoucí Viktor Prudík.

V jeden okamžik se staveniště hemží maximálně třiceti dělníky. „Víc se sem ani nevejde. Teď v zimě se dělají všechny práce uvnitř, venku třeba jen přiřezáváme dlouhé trámy,“ vysvětluje.

Na zásadní komplikace řemeslníci podle slov stavbyvedoucího nenarazili.

„Je tu spousta drobných problémů, které řešíme. To je ovšem u takových staveb normální. S žádnými většími jsme se nesetkali,“ ujišťuje Viktor Prudík.

Vchodem do Libušína, v němž jsou prozatím vsazené jen provizorní dveře, se dá projít doleva do takzvané Parmovy krčmy. V místnosti není krom kachlových kamen uprostřed prozatím nic k vidění. Ve střední části se rýsuje kuchyň. Je třeba hledět pod nohy, všude kolem po zemi vedou všelijaké trubky, které ve finále přikryje podlaha.

V jídelně se tají dech

Nejúchvatnější pohled nabízí jídelna. Také zde ještě chybí podlahy a obložení spodních částí stěn, ale už teď se při pohledu na rozlehlou místnost tají dech.

Stropy a vrchní části stěn získávají postupně svou původní tvář. Práce je však stále ještě hodně. „Jde to pomalu, protože dodržujeme původní postupy. Teď máme hotové dva nátěry. Vždycky musíme čekat měsíc, než barva vytvrdne. Pak přijde na řadu třetí, poslední nátěr modrou barvou a potom teprve budeme domalovávat barevné prvky,“ vysvětluje umělecký malíř Miloslav Belka.

Mistři pracují s olejovými barvami, které se ředí lněným olejem. Velmi důležité jsou podkladové vrstvy. „Podmalby musí být bezchybné. Zkoušeli jsme až pět druhů ředění. Uvidíme, která varianta bude po uschnutí nejlepší, aby byl podklad dokonalý a nic neprosvítalo,“ dodává odborník.

Poslední nátěr bude vyžadovat speciální podmínky. „Až se dodělají podlahy a zdi, všechno se přebrousí a pořádně uklidí. Při finálním nátěru tu musí být naprosto čisté, bezprašné prostředí,“ říká Miloslav Belka.

Kamna chrání vak

Jídelnu zdobí vysoká kachlová kamna, která už jsou hotová a před prachem ze stavby a barvami ji chrání velký igelitový vak. I samotná výroba kamen byla zajímavá. Přizvaný odborník – kamnář z Jihlavy nejprve vyrobil podle malého dochovaného střepu kachle a pak celý skvost postavil na základě dochované fotografie.

Nejcennější v Libušíně je podle malířského mistra Miloslava Belky právě jídelna. Na její ochranu použili v obnovené chatě moderní hasicí systém.

„Jsou tady dvojitá okna a musí se udělat utěsňovací zkoušky. Tato místnost se totiž bude v případě potřeby hasit za pomoci plynu. Nikde nesmí nic unikat. Jinak v krčmě a kuchyni bude případný požár hasit voda,“ vysvětluje.

Definitivní termín dokončení a s ním související otevření obnoveného Libušína veřejnosti se několikrát posunoval. Mimo jiné i kvůli instalaci náročných technologií a přísným pracovním postupům. Podle aktuálních informací od vedení Valašského muzea v přírodě by měli lidé do Libušína nahlédnout ještě před létem.

„Předpokládáme otevření ve druhé polovině června. Chceme Libušín zpřístupnit se vším všudy. Tedy ve chvíli, kdy bude hotová nejen stavba, ale bude zde už také provozovatel nabízející kompletní servis,“ uvedl ředitel muzea Jindřich Ondruš.