Šedesátiletý Glenn Clark z novozélanského Aucklandu se takto rozhodl uctít památku svého otce, který za druhé světové války nejprve bojoval na africké frontě a přes Itálii se poté dostal do zajateckého tábora v Bohumíně.

„Na tuto cestu jsem se připravoval několik let. Poprvé jsem tady v Česku byl v roce 2009, kdy jsem sháněl informace a kontakty. V Bohumíně jsem tehdy mluvil s nějakým učitelem, který mi dokonce ukázal místo, kde stával tábor, v němž můj otec pobýval, bohužel dnes toho člověka nemohu najít,“ svěřil se Glenn Clark v pondělí na radnici v Českém Těšíně, kam zavítal v doprovodu historika Martina Krůla.

Příběh Glennova otce velmi zaujal i místostarostku Gabrielu Hřebačkovou, s níž si asi hodinu povídali.

„Pan Clark mi vyprávěl, jak se vlastně zrodil nápad vydat se do Evropy a pokusit se projet trasu, kudy spolu s dalšími zajatci šel na konci války jeho otec,“ prozradila Gabriela Hřebačková, jež zahraničního hosta příjemně překvapila svou plynnou angličtinou.

SVĚDECTVÍ DOPISŮ

Glennův otec narukoval do armády v roce 1941. Bojoval na africké frontě a se zraněním skončil ve vojenské nemocnici na italském území. V roce 1943 se coby válečný zajatec dostal až do Slezska, do tábora v Novém Bohumíně, kde strávil dva roky.

V lednu 1945 nastoupil tzv. Pochod smrti, kdy Němci zajatce pěšky přemisťovali na německé území. V krutých mrazech a o hladu putovali přes tři měsíce neuvěřitelných 1000 kilometrů napříč Protektorátem do Bavorska, tento konkrétně do Krailburgu poblíž Mnichova.

George William Clark měl to štěstí, že válečné útrapy přežil, vrátil se domů a do Evropy už se nikdy nepodíval. Zemřel v roce 1978.

„Když jsem mladý, tyto věci mě nezajímaly a otec o tom ani moc nemluvil. Po matčině smrti jsem však objevil dopisy, které otec mamince psal po celou dobu, co byl v Africe a potom v Evropě, a z nich jsem vyčetl celý jeho válečný životní příběh. Natolik mě fascinoval, že jsem si řekl, že se jednou vydám po otcových stopách tady v Evropě. No a tak jsem tu,“ říká usměvavý šedesátník, který na svou pouť vyráží právě dnes a dojet by měl do Kunína na Novojičínsku. Během tří týdnů by měl na kole dojet až do Krailburgu.

NAPIŠTE MU A proč na kole? „Otec byl před válkou nadšeným cyklistou, proto jsem se rozhodl, že i já pojedu ´jeho´ trasu na kole,“ vysvětlil Glenn Clark.

O své cestě píše blog (In my father´s footsteps) a kdo by mu chtěl dát nějaký tip třeba na pamětníka, komunikuje přes e-mail: czclarks@gmail.com

Karvinská hornické nemocnice.
Odboráři kritizují hornickou nemocnici, prý vybírá od lidí neoprávněné peníze