Pokoj s nábytkem a dalším vybavením z 60. a 70. let minulého století vrací pacienty oddělení následné péče Vítkovické nemocnice o desítky let zpátky. Do dob, kdy třeba byli zdraví a užívali si radostnější dny svého života.Gauč, stůl, křesla i knihovna v pokoji o velikosti 4krát 8 metrů navozují okamžitě dojem, že se člověk vrátil o několik desítek let zpátky. Pětaosmdesátiletá Marie Honová je jednou z pacientek nemocnice, která do pokoje chodí nejčastěji. A jak sama říká, také tady chodí ráda.

Líbí se vám nápad s pokojem pro pacienty v retro stylu? Hlasovat můžete v anketě pod článkem.

„Je to tady veselejší, já jsem ráda, že tu dali i starší šicí stroj. Byla jsem švadlena, takže šití, pletení a háčkování, to jsou věci, které mám ráda,“ říká Marie Honová. Očima hledá staniční sestru Lenku Holubovou, která se na pacientku nemocnice mile podívá a nezapomene ji pochválit, jak je šikovná.

Marie Honová dodává, že je dobře, že v pokoji nechybí nejen knížky, ale i časopisy Vlasta a Květy, které dříve hodně četla. Když se jí ptám, co v pokoji ještě chybí, nechává si chvilinku na přemýšlení:

„Možná květin by tu mohlo být více, asi i televize a rádio a nějaké nástěnné hodiny. Ale televizi, tu mám na normálním pokoji. Zapínám ji až pozdě odpoledne, když dávají soudce Alexandra a soudkyni Barbaru. A pak sleduji ty pořady s panem Soukupem,“ odpovídá Marie Honová.

Staniční sestra Lenka Holubová si pochvaluje, že sotva nemocnice nápad zřídit retropokoj zveřejnila na svém facebooku, hned se ozývali lidé, kteří chtěli věnovat nábytek a další zařízení.

Retro pokoj ve Vítkovické nemocnici, 26. února 2019 v Ostravě.

„Díky nim jsme mohli pokoj otevřít už koncem uplynulého roku. A na seniory a jejich paměť má retropokoj opravdu příznivý vliv. V dobovém prostředí si vybaví i některé hodně zasunuté vzpomínky ze své minulosti. Pokoj využívají i pracovníci rehabilitace, kteří tady s pacienty procvičují nejen jejich paměť, ale i další mozkové funkce,“ vysvětluje dále staniční sestra.

Jak sama s úsměvem přiznává, do pokoje občas zamíří i některá ze sestřiček. „Když člověk potřebuje na minutku vypnout nebo trochu zrelaxovat, tak tady má ideální prostředí. Vyzkoušela jsem to sama. Sotva jsem zavřela dveře retropokoje, cítila jsem se, jako bych byla někde na návštěvě,“ říká Lenka Holubová.

Do dobového pokoje chodí i dívky z dobrovolnického sdružení ADRA na takzvanou kafíčkárnu. Povídají si s pacienty, hrají různé společenské hry a v rámci pracovní terapie vyrábějí nejrůznější dárkové předměty.