„Dva banány, půl hořké čokolády, sušenky bébéčka, houska se šunkou, sýrem a rajčaty,“ popisuje životosprávu na první etapě. Na tu se devětatřicetiletý běžec vydává ráno v tričku a kraťasech, v ruce litrovou láhev vody. Končí před setměním u cedule Gdynia.

„Sedmdesátka denně by měla být minimum…“ tvrdí, nicméně další den ho brzdí bolest pod levým kotníkem. Je z toho tedy „pouze“ 56 kilometrů s odpočinkem v Czewu. Servis cestou i odvoz na nocleh mu dělají Petra a Zdeněk, něco jako rodinní přátelé také z Ostravy.

Františka běhajícího aktivně pátým rokem (na kontě má zatím pět maratonů a jeden ultramaraton) přivádí na trasu z Helu do Ostravy chuť dokázat něco originálního. „Republiku obíhá kdekdo,“ uvádí s tím, že v plánu i má poznávání Polska včetně Varšavy či Osvětimi.

Výzva přijata, hlásá heslo na tričku z trasou běhu Hel – Ostrava.Třetí den sice bolest nohy mizí, leč kvůli opožděné snídani vybíhá se skluzem a mimoto ho trápí dlouhotrvající déšť. „Čtyřiašedesát,“ sumíruje sobotní dávku kilometrů. Jelikož se považuje za běžce – silničáře, plánuje svůj další postup právě po obyčejných silnicích.

„Někdo k moři lítá, jiný jezdí a já tam chtěl doběhnout. Ale nakonec jsem to otočil a začal od Baltu, abych se nemusel vracet,“ popisuje František živící se jako prodejce japonských automobilů. Do práce má v úmyslu vrátit se za třináct dnů – během nichž bude v pohybu!

Včera míří k Toruni a hodinu po poledni má v nohách dalších třicet kilometrů. „Skončím ale asi před tímto městem, doprovod mne pak odveze na ubytování a ráno vrátí zpět tam, kde jsem se zastavil,“ vysvětluje před uzávěrkou adept na zápis do české knihy rekordů.

Domů do Ostravy by měl František zvládnout celkem dvaadvacet regulérních maratonů (42 195 metrů). „Davy fanynek očekávám u polsko-českých hranic. To si snad strčím do běžeckých šortek i ten poslední banán!“ dodává milovník dlouhých běhů a velkých výzev.