Flegmatičtí jedinci zalezou pod postel, citlivější duše ale může nepříjemné svištění a práskání ve tmě a spousta barevných efektů tak vyděsit, že bezhlavě prchají kamkoli pryč a cestu zpět už nenajdou.

Veterinář Petr Stáňa radí majitelům psů a koček, kteří mohou odjet do míst vzdálených od civilizace, aby to udělali. Veterinář Ota Ondráček radí těm, kteří odjet nemohou, aby alespoň nenechávali zvíře samotné venku. Psa by neměli nechat běhat na volno. Tato rada platí nejen pro večerní venčení, první rány se ozývají někdy už i odpoledne.

Zoufalá panika

Problém je, že při úprku se vyděšený pes může i zranit a může vlézt do míst, kam by jinak nikdy nevlezl. „Dokonce znám případ, kdy pes ve strachu a zmatku proskočil zavřeným oknem jenom proto, že propadl zoufalé panice, utrpěl nervový otřes a za každou cenu chtěl zmizet," uvedl Ondráček.

Reakcí na stres z hluku může být i agrese, zvíře se tak brání ohrožení. Uklidní se, když ho jeho pán či paní vezmou do náruče. Kočky se obvykle ukryjí v nejtišším místě bytu. Psa lze zabavit hrou, rozptýlit ho, jako by se venku nic nedělo. V každém případě nesmí zůstat vyděšené zvíře samo.

Podle veterinářky Hany Žertové je možné psy na rachot ohňostroje zvyknout. Nácvik trvá řadu měsíců, v těchto dnech tedy už je na něj pozdě a jediným řešením je utišující lék, dá se koupit u veterináře. Po oslavách už nic nácviku nebrání, jen je potřeba počkat, než odezní vzpomínky na děsivý zážitek. Žertová se proto přiklání k jarnímu termínu zahájení.

Pocit děsu

Při nácviku se kombinují dvě metody – pes se vystavuje strachovému podnětu jen v takové míře, aby ho zaregistroval, ale nebál se. Zátěž se postupně zvyšuje. K tomu se vytváří v mysli psa nové spojení – zvuky se začnou spojovat s něčím příjemným, jako je třeba hra nebo krmení, takže pocit děsu je postupně vystřídán pocitem radosti. Cvičit obě metody lze například s pomocí speciální zvukové CD nahrávky.