Absolvovaly pobyt ve vysoušecí komoře Národního technického muzea v Praze a nyní jsou tříděny podle stavu poškození. Zdá se, že těch těžce poškozených a nenávratně zničených věcí bude víc, než doufaly původní optimistické odhady.

KDY ZÁCHRANA NENÍ MOŽNÁ

Vše o osudu krnovské Karnoly se dočtete zde

„Každou knihu, vzorník, výrobní předpis, ale také třeba obchodní nabídky z dob továrny na vlněné zboží Alois Larisch a synové, beru do ruky a třídím do několika skupin. Na zachovalé, dále na poškozené, ale cenné a vhodné k uchování pro budoucí generace, a pak ty, jejichž záchrana je zbytečná, nebo není možná, protože se zcela rozpadávají. Těch bude asi většina,“ uvádí poslední zaměstnanec Karnoly Jitka Navrátilová.

Jako bývalá vedoucí vzorkovny dezinatura s těmito dokumenty pracovala celý život. V posledních měsících existence textilky Karnola dělala vše pro to, aby tyto historické poklady zůstaly pohromadě a našly nové uplatnění v muzeu. Nyní se jí rozpadají pod rukama.

NEPŘÍJEMNÁ A SMUTNÁ PRÁCE

V prvních dvou zásilkách, které do Krnova už dorazily, jsou materiály z míst v Karnole, které byly nejméně zasaženy požárem. „Byl to novodobý archiv, od roku 1945 do roku 2003, tedy poslední zaznamenaná výrobní dokumentace a návrhy z tohoto období. Předměty jsou v různém stupni zahoření a tomu odpovídajícím stavu,“ říká dlouholetá pracovnice Karnoly Jitka Navrátilová, která při třídění dokumentů musí používat respirátor.

„S ohledem na zdraví to není příjemná práce. Manipuluji s ohořelými předměty a jen doufám, že se všechny podařilo zamrazit dřív, než je mohla napadnout plíseň,“ vysvětluje.

KDYŽ SE ÚSTŘIŽEK ODLEPÍ

Ústřižek látky má historickou hodnotu jen ve spojení se záznamy jak a kdy byl vyroben. Pokud se vzorek tkaniny z dezénových knih odlepil a už ho není možné ho přiřadit zpět k výrobní dokumentaci, záchrana ztrácí smysl.Zdroj: Deník / František Kuba

Vysoušení sice předměty zachránilo před úplnou zkázou, ale způsobilo, že vzorky látek se odlepily od křehkého papírového podkladu. Nyní jsou v „pohyblivém“ stavu. Problém je v tom, že každý ústřižek látky má smysl jen ve spojení se záznamy, jak a kdy byl vyroben, barven a technologicky zpracován.

Pokud se vzorek tkaniny z dezénových knih odlepil, a už ho není možné přiřadit zpět k výrobní dokumentaci, záchrana ztrácí smysl. „Víte, jak mě bolí srdce, když mám do skupiny „na vyhození“ dát například školní sešit s vazbami z roku 1875 jen proto, že už nedrží pohromadě?“ dodává Jitka Navrátilová