Předchozí
1 z 2
Další

Na pódium, na kterém bude dění sledovat až 70 tisíc fanoušků, se dostane i ostravský rodák Richard Šíma.

Jak je to možné?

Dlouholetý sportovní novinář totiž právě s kapelou Pražský výběr od roku 2004 vystupuje. Na první pohled ho ale nepoznáte, protože po pódiu bude pobíhat a tancovat v masce a v převleku, jako fiktivní člen kapely – Artur Ropotámo!

Právě v exkluzivním rozhovoru pro Deník tajemství odhalil. „Nikomu to ale necpu a nikdy se tím ani nechlubím. Když na to přijde řeč, tak to sám od sebe řeknu, ale to se děje vzácně,“ uvedl Richard Šíma, alias Artur Ropotámo, který má už na středu připravený svůj převlek. „Skládá se z masky, dlouhého kabátu, bílého fiží, rukaviček, bílých tenisek a rumbakoulí,“ prozradil.

Koncert skupiny Pražský výběr na hudebním festivalu Moravské hrady v Hradci nad Moravicí 19. srpna 2016.Zdroj: Deník/František Géla

Můžete fiktivní postavu kapely Pražský výběr představit?
Artur Ropotámo je postava patřící ke kapele. Hodně fanoušků si myslí, že se jedná o maskota, ale není to pravda. Je to jednoduše jakýsi fiktivní člen, který se objevuje na koncertech, v klipech, ve filmu o Pražském výběru a podobně.

Jak se Artur Ropotámo narodil - nebo možná spíše zrodil?
Michael Kocáb si někde ze zahraničí masku Artura přivezl. Začal v ní vystupovat, dal postavě charakteristický hlas, dikci a pohyby. Na radu Ondřeje Soukupa, který se tehdy vrátil z Bulharska z dovolené z oblasti Slunečného pobřeží, kde kousek teče řeka Ropotamo, se postava začala jmenovat Artur Ropotámo.

Nyní jste pravou identitu Artura Ropotáma odhalil. Nemáte strach z reakcí?
(směje se) Ono se mi v minulosti občas stávalo, že se tomu kamarádi hodně divili a byli překvapeni. A to i ze sportovní branže.

Festival v ulicích 2018 na Slezskoostravském hradě, 29. června 2018 v Ostravě.
Festival v ulicích: Finále s Kalascimou připomnělo blížící se Coloursy

Prozradíte, kdo to byl?
Úplně konsternován tím byl třeba fotbalový trenér Petr Uličný. Vždycky, když mě pak někde potkal a měl vedle sebe někoho známého, hned tahal z kapsy mobil, aby dotyčnému pustil video z koncertu, na kterém jsem, a dotyčnému hlásil: Víš, kdo to je? To je tady ten, dívej se! To není možné!

Vybavíte si moment, kdy jste slyšel první písničku kapely Pražský výběr?
Na ten moment se nedá zapomenout.(směje se) Důležitou roli sehrál i můj starší brácha, který byl a je taky velkým fanouškem kapely. Poprvé jsem ji slyšel v roce 1987. V televizi dávali klip skladby Sbal si to svý ráno. Od té doby je pro mě číslem 1. Naprosto mě pohltila.

Koncert skupiny Pražský výběr. Ilustrační foto.Zdroj: Archiv VLM

Jak jste se dostal na pódium? Takový sen vystupovat s kapelou má každý zarytý fanoušek?
Že bych s kapelou někdy vystoupil, o tom se mi zdávaly bláznivé sny, dokonce opakovaně. Pro mě kdysi bývalo vrcholem jakékoliv setkání s Michaelem Kocábem, kdyby k němu někdy došlo, v což jsem pochopitelně taky moc nevěřil.

Opravdu?
V roce 1990 jsem mu napsal dopis do tehdejšího Parlamentu ČSFR, neodepsal… Výběr koncertoval málo, proto jsem je poprvé viděl naživo až v roce 1991 v Ostravě. Tehdy jsem si na Michaela Kocába počkal, aby se mi podepsal. A to bylo poprvé, kdy jsem se s ním setkal.

Před budovou Českého rozhlasu Ostrava byla 27. června 2018 odhalena socha písničkáře a básníka Karla Kryla. Sochu se tam jako symbol svobody slova a demokracie rozhodli umístit studenti.
S Karlem Krylem se potkáte před rozhlasem

Co následovalo?
O rok později jsem vyrazil s tátou na výlet do Prahy, jedním z hlavních cílů bylo zakoupení trička „Pražský výběr“, které tehdy frčelo. Nebylo už ale k sehnání, načež táta přišel s nápadem, že pokud znám adresu Michaela Kocába, ať si pro něj zajdu přímo k němu. Adresu jsem samozřejmě jako „fanatický fanoušek“ znal, takže jsem vyrazil do Karlovy ulice a u Kocábů zaklepal.

To bylo hodně troufalé. Co následovalo?
Došel ke dveřím, já mu vysvětlil, že sháním triko, a on, podle mě zcela šokovaný drzostí, mě poslal do agentury Art Production K, kterou tehdy spoluvlastnil, s tím, že mám říct, že mě tam posílá, ať mi to triko dají. To se taky stalo. (směje se) Asi rozhodující moment v mém bláznivém příběhu nastal v roce 1995 v prodejně Budoucnost v Havířově u stánku s kuriozitami, kde jsem narazil na masku Ropotáma a koupil si ji.

Jak ale došlo k tomu, že jste začal s kapelou vystupovat?

Jak ale došlo k tomu, že jste začal s kapelou vystupovat?
V roce 2004, kdy Pražský výběr zase po dlouhé době koncertoval, hrála kapela v ostravském klubu Fabric. Vyrazil jsem a masku vzal s sebou. Na pecku „Chvastoun“, kterou zpívá Ropotámo, jsem ji nasadil. Lidé mysleli, že to patří k vystoupení, tak mi začali dělat cestu dopředu k pódiu. Tam jsem dokráčel a všiml si mě Pavlíček, který mi gestem ukázal, abych vyskočil na pódium. Což jsem teda ve stavu absolutního vzrušení učinil. Najednou jsem se ocitl na pódiu vedle svých polobohů. A zatančil jsem jim ten charakteristický Ropotámův taneček. Měl jsem ho už slušně najetý z častého sledování filmu Pražákům je hej!, kde je Artur Ropotámo jednou z ústředních postav, a studijního materiálu je v něm tedy dost.

Jaké byly první ohlasy?
Michael Kocáb, který už žádnou masku neměl, tvrdil, že mu ji někdo ukradl… Ale, jak jsem ho za tu dobu poznal, tak si myslím, že ji určitě ztratil. (směje se) A dokonce si chvíli myslel, že ta moje maska je ta jeho kradená. Kapela mi nicméně nabídla, abych s nimi vystoupil ještě jednou, což se uskutečnilo o pár dní později na festivalu v Hranicích. Po tomto vystoupení mi Michael Kocáb řekl: Gratuluju ti k tomu, co jsi tady předvedl. Jestli chceš, od této chvíle s námi můžeš vystupovat pravidelně. Budeš externí člen Pražského výběru.

Petra Hradilová v ostravské redakci Deníku.
Můj život je o snech, říká ředitelka Festivalu v ulicích Petra Hradilová

Jak vám bylo?
Svět se mi otočil vzhůru nohama. Michael Kocáb mě přizval do kapely mých snů a bohů. Něco úplně nepředstavitelného. Já v Pražském výběru! Byť externě… Od té doby jsem absolvoval na padesát, možná šedesát koncertů. Kromě jiného v Lucerně, sportovní hale v Holešovicích, vyprodané O2 areně, dvakrát i na Coloursech atd. Pokaždé, když vylezu na pódium, ohlédnu se a vidím kolem sebe Kocába, Pavlíčka, Čoka a spol., mívám pocit, že to nemůže být pravda.

Členové kapely Pražský výběr mluví před středečním koncertem o splněných snech a podobně. Jak to prožíváte vy?
Když přišlo, že si možná zahrajeme s Rolling Stones jako jejich hosté, napadlo mě jako první něco ve smyslu: Kam až tenhle výtah jede?

Koncert skupiny Pražský výběr na hudebním festivalu Moravské hrady v Hradci nad Moravicí 19. srpna 2016.Zdroj: Deník/František Géla

Co pro vás znamená kapela Rolling Stones?
Člověk nemusí být jejich vášnivý posluchač, aby věděl, že víc už jsou snad jen Beatles. Vždycky jsem byl mnohem víc posluchačem Deep Purple nebo Led Zeppelin, ale taky jsem vždycky věděl, že králové jsou Beatles a místokrálové Rolling Stones. Pořád jsem to nějak nepobral, že budu součástí vystoupení, které si Rolling Stones v Praze přáli mít. To se nedá nijak uchopit. Nevím, jaké to bude, jak to budu prožívat, jaké to bude před 70 tisíci lidmi… Dokud nevyletíte do kosmu, nevíte, jaké to tam je. Až přistanu, budu vědět.

Podívejte se na vystoupení Rolling Stones v České republice na archivních záběrech Deníku:

K TÉMATU

Příběh kapely Pražský výběr  Původně jazzrocková skupina byla založena v roce 1976 a po třech letech se přetransformovala v rockovou formaci. Po dobu své existence prošla řadou personálních změn, v současnosti vystupuje ve svém klasickém složení: Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara), Klaudius Kryšpín (bicí) a Jiří Hrubeš (bicí).

V roce 1982 natočila skupina své kultovní album, často označované jako „Straka v hrsti“, které obsahovalo největší hity, jako Pražákům je hej, Hrabě X, Zubatá. Dříve než mohlo album vyjít, byla kapela zakázána. Povolení znovu vystupovat dostala skupina v roce 1986, musela však změnit svůj název, proto až do roku 1989 vystupuje pod názvem Výběr.

Kapela natočila nové album, které taky v roce 1987 vychází jako její první LP deska (LP Žízeň z roku 1978 spadá ještě do jazzrockového období kapely). Album obsahuje hity Tatrman, Chvastoun či Snaživec.

Teprve o rok později, v roce 1988, vychází kultovní „Straka v hrsti“ natočená v roce 1982, a to pod názvem Pražský výběr.
V té době však kapela své koncertování končí. Po roce nečinnosti, 16. listopadu 1989, se schází k jedinému brněnskému koncertu, a pak se na dva roky zase ztrácí z pódií.

Ve formě jedenáctičlenného big bandu se schází v roce 1991 ke šňůře s názvem Adieu SA, z něhož vzniklo stejnojmenné live album, načež přichází další, tentokrát pětiletá pauza.

Nový nástup na pódia vyústí ve vydání dosud posledního studiového alba s názvem Běr. Šňůra z roku 1997 je však znovu nadlouho posledním počinem kapely. Znovu se dává dohromady až v roce 2003, absolvuje úspěšnou koncertní šňůru, rozpory v kapele znamenají rozpad, k němuž dochází v roce 2006.

Vzniká Pražský výběr II, v jehož sestavě hraje z původního výběru Michael Kocáb a Klaudius Kryšpín. Skupina vydává desku s názvem Vymlácený rockový palice.

V roce 2012 dochází k usmíření členů původního Pražského výběru a kapela začíná znovu naplno koncertovat. Absolvuje několik turné, zaznamenává skvělé divácké ohlasy, vyprodává největší haly v Česku, nicméně není schopna dát dohromady dlouho slibované album s uvažovaným názvem eR.

ALBA: kapela postupně nahrávala desky s názvem, který se s každým novým albem zkracoval: Pražský výběr (nahráno 1982, vydáno 1988), Výběr (1987), Běr (1996), eR (v plánu).

Vyhlášené restaurace s terasou v Ostravě.
Kam jít na pivo v Ostravě? Tady jsou vyhlášené restaurace s terasou
Ilegální obchod se zvířaty patří k nejvýnosnějším byznysům.
Zoo Ostrava spustila unikátní kampaň zaměřenou na ilegální obchod se zvířaty