Zdroj: Archiv

Ostrava si brzy připomene 75. výročí konce druhé světové války a osvobození města. Oslavy výročí však musely být kvůli současné pandemii zrušeny. Moravskoslezský deník a město Ostrava proto touto formou ve společném seriálu připomenou výročí osvobození města a konce druhé světové války. Zavzpomínejte s námi na hrdiny, události a příběhy posledních bojů největšího konfliktu v dějinách lidstva i samotného města.

Především ale její druhá část. S tím se musejí smířit i ti, kdo argumentují faktem, že na straně sovětské armády byla hrubá přesila.

Jenže přístupy k Ostravě měly téměř neprostupné obranné valy. Navíc Hitler obránce vyzval k tuhému odporu, když prohlásil: „Vydáte-li Moravskou Ostravu, vydáte Německo…“

Když v lednu 1945 postoupily sovětské jednotky k Odře, začalo se sovětské velení připravovat k útoku na Moravskou Ostravu. Měla být získána bez masivního ničení, zatímco Němci z ní chtěli – pokud jde o obranu – učinit druhý Stalingrad.

Velitelem 4. ukrajinského frontu byl armádní generál Ivan. J. Petrov. Měl k dospozici přibližně 270 tisíc mužů, 6000 děl, tři stovky tanků a 430 letadel.

Síly nacistického uskupení Heinritz, které bránilo přístupy k Ostravě, byly přibližně poloviční. Nicméně Němci využili souvislý pás betonových pevností, které byly postaveny ještě před válkou.

Tato linie byla bez nejtěžích děl a bombardovacího letectva v podstatě nepřekonatelná. Pevnosti totiž odolávaly i dělům ráže 205 milimetrů.

Opavu sovětské dělostřelectvo rozstřílelo

Navzdory tomu sovětské velení očekávalo, že za první tři dny od počátku útoku, který začal 10. března, postoupí Rudá armáda zhruba120 kilometrů. Ve skutečnosti postoupila jen o devět kilometrů, a to za obrovských ztrát.

Velitelem německé 1. tankové armády byl známý generál Walther Nehring, veterán Afrikakorpsu. Právě on dokázal velmi mistrně odrazit sovětský útok vedený z Polska.

Sovětské velení proto rozhodlo, že neprostupnou obrannou linii vedoucí k Moravské Ostravě nebude dobývat čelně, ale obejde ji. Došlo k přesunu značného množství vojsk do prostoru na jih od polského města Ratiboře. Velení tohoto armádního uskupení převzal od generála Petrova generál Andrej I. Jeremenko.

K Ratiboři byly přisunuty další posily, například jednotky 1. gardové armády, které si Jeremenko od generálního štábu důrazně vyžádal.

Zdroj: Deník/Klára Kohutová

Ještě více na západ se přemístila 38. armáda a s ní i 1. československá samostatná tanková brigáda. K tomu je potřeba připomenout, že 59. a 60. armáda zničila pozice německých vojsk u Ratiboře. Koncem března byly osvobozeny Sudice a Třebom. Sovětská vojska se postupně dostala až k dobře opevněné Opavě.

O té – na rozdíl od Ostravy – se nikdo nezmiňoval jako o chráněné. Byla dobývána bezohledně s pomocí těžké dělostřelecké palby. Ve městě probíhaly pouliční boje, zničeno bylo celkem880 domů, dalších80 procent bylo těžce poškozeno.

Slavný tank zasáhla pancéřová pěst

Vedle Opavy pak probíhaly těžké boje o Hrabyň, protože při postupu k této obci bylo nutné zdolávat kopec. Tady se bojovalo nejdéle, neboť temeno svahu mělo jako nejvyšší bod terénu velký strategický význam.

Němcům bylo jasné, že padne-li Hrabyň, bude otevřen volný přístup k Ostravě. Obec byla proto osvobozena až 27. dubna, v bojích přišlo o život 280 sovětských vojáků.

O tři dny později překonaly sovětské a československé tanky brod přes řeku Odru u Zábřehu nad Odrou, a to v místě zvaném U korýtka. Postupovaly hlubokým úvozem nedokončené železniční trati a dostaly se do týlu nepřítele v místě zvaném Zábřeh-Družstvo.

Pak se hnaly Zengrovou ulicí směrem k Vítkovicím. Slavný tank číslo 051 se dostal k večeru 30. dubna 1945 přes most na území Slezské Ostravy, kde byl zasažen pancéřovou pěstí. Moravská Ostrava byla osvobozena.

V následujících dvou dnech dobyli Sověti všechny obce, které dnes tvoří takzvanou velkou Ostravu. Německé jednotky pak ustoupily posledním volným koridorem od Bohumína do Frýdku, Místku a dále do Frenštátu pod Radhoštěm.

ěhem Ostravské operace přišlo o život 20 tisíc sovětských a tisíc československých vojáků.