Paní Hildegarda se narodila v Krnově-Kostelci. Její rodina bydlela v reálu továrny bratří Dudelů, kde byl její otec zaměstnán jako strojník. „Měla pěkné dětství. Často vzpomínala, jak se v létě koupali v řece a u náhonu a v zimě tam bruslili, jak pořád byli venku,“ uvedl její syn Zdeněk Zebiš.

Do základní školy chodila v Kostelci, pak v Krnově absolvovala klášterní školu pro dívky. Sídlila v domě, kde je dnes Charita Krnov. Tam učili dívky kromě domácích prací také vést účetnictví a psát na stroji. Díky tomu získala práci v účtárně firmy Tuchhaus Schulhaber. Šlo o zásilkový obchod s textilem na krnovském náměstí.

Zámek Slezské Pavlovice je sice v soukromých rukou, ale majitelé se ochotně změní v průvodce při exkurzích pro památkáře a veřejnost.
Peníze pro zámek Slezské Pavlovice

Její zaměstnavatel, židovský obchodník Adolf Schulhaber, po Mnichovu opustil Krnov, ale život si tím nezachránil. Byl zavražděn nacisty v koncentračním táboře. Za války paní Hildegrada pracovala na radnici v matrice. Po válce se stala administrativní pracovnicí ve firmě Sedia, předchůdkyni nábytkářských závodů UP Krnov. Zůstala zde jen do znárodnění v roce 1947. V tomto roce se vdala za Josefa Zebiše, technického úředníka ve Strojosvitu, a přestěhovala se z Kostelce do Krnova. Od té doby až dodnes má trvalé bydliště v Jiráskově ulici.

Po narození dvou dětí, chlapce a dívky, zůstala v domácnosti. Od roku 1967 pracovala jako obchodní referentka zahraničního obchodu v Investě AG, pozdějším Strojimportu. Po smrti manžela v roce 1988 pobývala střídavě u syna a dcery, kteří emigrovali do Německa. Každé léto ale trávila v Krnově. Od prosince 2017 žije v Domově pro seniory Krnov.

Petrův rybník byl kvůli koiherpeviróze kaprů vypuštěn už v létě. Veterinární opatření pominula a prodej ryb zde byl obnoven. Vánoční kapři ale v letošní nabídce chybí.
Krnov po herpeviróze: žádní kapři, jen lososovité ryby

„Maminka celý život sportovala. Její vášní bylo lyžování. Tomu se věnovala nejen v Kostelci na Bezručově vrchu, ale jezdila do Jeseníků, Karlovy Studánky, na Praděd. Lyžovala do pozdních let, i kolem devadesátky si ještě vyjela na běžkách. Celý život také jezdila na kole, už v mládí se z Kostelce dopravovala do práce jen na kole. Kolo jsme jí zakázali, když měla 93 nebo 94 let, protože bourala,“ prozradil o paní Hildegardě Zdeněk Zebiš s tím, že i po devadesátce ráda chodila na krnovské koupaliště.

„Měla hodně přes osmdesát, když sama procestovala Evropu a navštívila i Izrael nebo Jordánsko. S radostí se starala o zahrádku, kde měla krásnou skalku,“ popsal aktivní život Hildegardy Zebišové její syn. Že by aktivita byla receptem na dlouhověkost?