Jednoho dne si naplánoval 1 300 kilometrů dlouhou pouť celým Českem od kultovního slovanského Řípu až do Beskyd na Radhošť k soše Radegasta, slovanského boha slunce, hojnosti a úrody. Vyrazil jen co se otevřely okresy. Samozřejmě nemohl vynechat obec Hlušičky. Jednu noc strávil také v Bruntálu.

Oves míru je o vesmíru

Doma v Ředhošti Pavel Hlušička vyslechl řadu příběhů, jak se lidem těžko žije v době lockdownů. Zatímco pro většinu z nich byla finanční krize novinka, Pavel Hlušička jako invalidní důchodce (s „papíry na hlavu“) žije v materiální chudobě už léta. Proto se rozhodl ostatním ukázat, jak lze zůstat optimistou i v těžké době.

Všem, které na svých cestách potkal, Pavel Hlušička rozdává oves míru. „V dubnu si připomínáme výročí 60 let od letu prvního člověka dO VESMÍRU, takže proto rozsévám oves míru. Chci být inspirací pro další lidi, aby se nebáli udělat první krok za svým snem. Najdi sama sebe, já se taky hledám, tak to zkus taky. To je hlavní poselství mého putování na Radhošť k Radegastovi. S příchodem koronaviru naše jistoty padaly jedna za druhou. Lidi na ně rádi vzpomínají, ale bohužel. Nenechme si novou situací zkazit náladu. Nečekejme na pomoc nebo na zázrak. Záleží jen na nás. Máme život ve svých rukou,“ představil Pavel Hlušička základní poselství svého projektu.

Z Rýmařova do Bruntálu

„Nocleh v Bruntálu po Mladé Boleslavi, Hradci Králové a Šumperku byla moje čtvrtá noc na cestách. Mezi městy se přesouvám vlakem a autobusem, a pak jdu pěšky. Do Bruntálu jsem došel volný tempem z Rýmařova po silnici přes Břidličnou. Je to 23 kilometrů. Posledních sedm kilometrů před cílem mi foukal dost silný vítr a chvílemi sněžilo. Žádný velký kopce, ale zato spousta asfaltu. Bylo to dost náročné,“ popsal Pavel Hlušička svou bruntálskou etapu, a také prozradil, proč má s sebou tak zajímavé hole.

Kontaktovací hole

„Jen co jsem vystoupil v Rýmařově, do pěti pěti minut mě tři lidi zastavili, aby se zeptali na ty moje samorosty. Tak jsem jim rozdal letáčky, které nesu s sebou, a vysvětlil, jak fungují moje kontaktovací hole. Když lidi vidí něco tak divného jako moje hole, mám kontakt bez práce. Sami mě osloví a řeknou si o informace. Jsou to normální klacky z lesa, které jsem doplnil energetickými symboly ochrana a hojnost. Klacky jsem si sám našel. Kolega ze Slovenska mi je ohobloval a jedna paní mi vybrala vhodné symboly, abych měl odvahu jít na Radhošť v době, kdy se každý něčeho bojí,“ představil Pavel Hlušička své hole.

Dokumentární film

Lidé s obdobnou diagnózou se stali předobrazem hrdiny z filmu Rain man. Mívají mimořádné nadaní, ale současně bývají společensky „nepoužitelní“. Dostávají se do situací, kdy nerozumí svému okolí, nebo kdy okolí nerozumí jim.

V roce 2018 setkání s osobitým umělcem – autistou natolik překvapilo režisérku Alenu Krejčovou, že o něm natočila filmový dokument Oves míru = O vesmíru Mnoháčka Zgublačenka. Jeho básnická tvorba bývá charakterizována jako naivistická. Svůj literární talent objevil během léčby v psychiatrických zařízeních.