„Nacvičovali jsme se sokoly v nové tělocvičně ve výškovické škole sestavu na spartakiádu v pětasedmdesátém. Při jednom prvku jsme byli čely k oknu, když jsme šli do kliku na podlahu, viděli jsme velkou ohnivou kouli na obzoru,“ popisoval Vlastimil Adámek, jemuž bylo v listopadu 1974 devětadvacet let.

NEHODA

Úkaz, který zpozorovali, byl posledním letem mjr. Doležala. Pilot 1. třídy, velitel 3. letky z 8. stíhacího leteckého pluku v Mošnově tehdy odstartoval se strojem MiG 21PF na „přepad“ protivníka, zdárně ho cvičně „odstřelil“ a namířil si to zpět na základnu. Bylo to někdy před 19. hodinou, jak uvedli pamětníci.

Stíhačce pak však nad Ostravou začal hořet motor; po poruše olejového čerpadla a kvůli zadřeným ložiskům (v důsledku pochybení mechanika v opravnách).

Mošnov nařizoval mjr. Doležalovi katapultáž, ovšem pilot nechtěl nechat dopadnout stíhačku na sídliště, pod nímž se nacházel. Prakticky se tak obětoval.

Jeho posledními slovy z radiostanice MiGu bylo, že „se střílí“, tedy katapultuje. Dokázal se dostat až za výškovické sídliště, přičemž poslední panelák přeletěl podle svědků ve výšce padesáti metrů nad ním. „Držel to, aby neskončil na barácích, jinak by to byla katastrofa! Sám se už katapultoval pozdě…“ podotkl Adámek.

Stíhačka dopadla asi 500 metrů od domů, kryt z její kabiny našli před paneláky, tělo pilota nedaleko. „Skládali jsme u baráku šlam, tím se tenkrát topilo v kamnech. Z mého pohledu ze severu přišla ohnivá záře, výbuch a plameny. Šel jsem na místo, ale už tam byli vojáci,“ líčil tehdy také devětadvacetiletý Oldřich Dlouhý.

Armáda prý dorazila na místo velmi rychle a postarala se, aby se obyvatelé okolí nemohli na místo havárie stíhačky ani podívat. „V hospodě U Honyšů, kam jsme chodívali na pivo, se ta zpráva rychle roznesla. Vojáci tam ale lidi nepustili,“ popisovali pamětníci. Shodli se, že mjr. Doležal si zaslouží být nazýván hrdinou!

„Jeho osud ale poněkud upadl v zapomnění,“ konstatoval Dlouhý, jenž je nyní kronikářem Staré Bělé. Jeho bratr Ladislav bývalý tajemník radnice obvodu se zasloužil o obnovu pomníčku letce. „Původně tam byla bronzová deska, ale ukradli ji šroťáci. Nechali jsme ho renovovat, aby byl opět důstojný,“ vysvětloval.

Podle dostupných pramenů byl mjr. Doležal in memoriam vyznamenán představiteli města i státu… byť jeho vdova dostala rentu až skoro rok po tragédii. „Dnes je to pozapomenutá událost. Mladší generace o pádu MiGu ve Výškovicích už skoro neví. Záznamy v kronice o tom ale jsou,“ řekl Petr Přendík, kronikář z Jihu. Jak doplnil, známější letecká nehoda v Ostravě je z července 1969, kdy MiGu 15UTI nad vítkovickými železárnami vysadil motor. Oba piloti se katapultovali a se štěstím přežili, ale jejich stroj dopadl na dílnu, nádvoří a válcovnu, kde pak zůstali mrtví i zranění. Z palubního kulometu ráže 12,7 mm po havárii létaly kulky…

Viděl pád stíhačky na vlastní oči

Stanislav Mazurek osudného večera pracoval na stavbě rodinného domku ve Staré Bělé, vzpomínky popsal následovně: „Zvuk blížící se stíhačky byl netypický, přerývaný a se zřetelnými ránami, uměl jsem letadla rozlišovat nejen podle vzhledu, protože jsem se o ně zajímal a na vojně sloužil u průzkumníků. Až se letoun objevil nad hradbou Bělského lesa, byl dost nízko a z jeho výstupního otvoru na zádi vylétávaly jiskry. Uvědomil jsem si, že pilot má vážné potíže, mou první myšlenkou bylo přání, aby to dotáhl za poslední paneláky Nových Výškovic. Najednou se letoun zlomil a se vzrůstající rychlostí se blížil k zemi. Zvuk začal přecházet jako siréna do nervy trhajícího pazvuku. Pak rána, dvě, obrovský záblesk mohl bys číst noviny a ticho. Později jsem si uvědomil, že jedna rána byla výbuch náložky katapultovacího zařízení, druhá dopad letadla do polí. Za pár minut po výškovickém mostě jezdily požární vozy a vojenská vozidla. Po malé chvilce se vozy vracely zpět a sjížděly po rampě mostu do Starých Výškovic. Z cesty Blanické se nemohly dostat k místu dopadu po poli a musely volit polní cestu z osady Hura. Na druhý den jsem potkal před hotelovým domem NH nákladní auto s vrakem stíhačky. Odpoledne jsem se na místo havárie vydal s rodinou. Nedaleko za lesem Hranečník byl v poli veliký kráter, okolo se válelo množství úlomků trupu a kabiny. Vzali jsme si pár kousků na památku.“