„Co najde upotřebení na Dole ČSM, to je pryč,“ uvádí závodní k výklizu vykopaného bloku. Těžařům se hodí sběrný dopravník či pásové linky k odtěžení uhlí. Mechanizované výztuže (sekce), stěnový dopravník a kombajn vysokého dobývacího komplexu ale zůstává v podzemí ve 22. kře 40. sloje navěky.

„Není to v dole nic neobvyklého, pro tuto technologii není již další využití,“ vysvětluje Andrýsek s tím, že vystěhování tolika tun železa jen pro sešrotování není ekonomické. Chlapi navíc před ponecháním strojů svému osudu provádějí „ekologický výkliz“, tedy vypouštění a odstranění olejů a jiných přírodě neprospívajících látek.

I po útlumu Dolu ČSA tady denně fárá okolo 130 horníků. Ve třech směnách. Zajišťují větrání, čerpání důlních vod, prohlídky i údržbu technických zařízení, výklizy upotřebitelného zařízení. A sádrují! Pardon, tedy budují z řečeného materiálu „výbuchuvzdorné“ hráze pro uzavírání opouštěných oblastí.

„Brzy to čeká i 11. kru 34. sloje, čímž se opět zmenší kilometráž udržovaných děl,“ popisuje závodní. Stavění hrází je práce hlavně pro závodní báňské záchranáře. Ti v nich nechávají lutny (větrací roury) pro bezpečné uzavření větrních okruhů. Neočekávají, však že by někdy otevírali poklopy a prolézali v dýchacích přístrojích dále do tmy.

„Hráz postavíme i tady na chodbě 14 000, závěsná drážka půjde dolů,“ líčí Andrýsek u „trianglu“ ležícího asi jeden a půl kilometru od jámy ČSA 2. Oblast dalšího, dnes už kompletně uzavřeného, vydobytého porubu 11 3432 je ještě dále. Horníci o ní hovoří zcela běžně jako o Austrálii…

Důl ČSA jako takový končí sedmdesátiletou historii s asi ještě padesáti kilometry chodeb (na sousedním v tutéž dobu utlumoavném Dole Darkov je to podobné). „Celkem na ČSA vybudujeme okolo pětatřiceti uzavíracích hrází,“ říká závodní. A připomíná degazaci, jen na „Armádě“ totiž denně odsají okolo čtyřiadvaceti tisíc kubíků stoprocentního metanu.

Než tuto šachtu jihozápadně od Karviné definitivně se vším všudy zlikvidují, uplyne spousta času. Státní podnik DIAMO coby majitel ovšem už nyní spolupracuje s krajem na budoucím využití lokality, jak pozemků, tak objektů. Vytváří se „master plan“ jako základ pro investiční a rozvojové projekty.