„Do značné míry jde o experiment a nemáme žádné srovnání ani z jiných stanic u nás či ve světě,“ reagoval zejména na délku rekonvalescence dravce Petr Orel, vedoucí stanice a zároveň šéf projektu Návrat orla skalního do ČR.

Mladou orlí slečnu v roce 2011 ornitologové v rámci projektu vypustili do volné přírody a nikdo tehdy netušil, že tím začíná jeden obrovský příběh, který přinese radost, vztek, smutek, naději a opět zase radost. „Když jsme koncem března 2014 našli na katastru Hukovic postřelenou orlici Toničku, byla to pro nás nesmírně zlá zpráva a jen těžko jsme to rozdýchávali,“ přiznal Petr Orel. Bylo to v době, kde Tonička dokázala během jednoho dne uletět i 250 kilometrů a díky nainstalované satelitní vysílačce na jejím hřbetu dostávali ornitologové důležitá data a cenné informace nejen o výskytu orlů skalních.

Vše ukončil osudový výstřel. K Toniččině smůle na blbého člověka se připojilo ale i zmiňované štěstí. A že ho tedy měla. Postřelené orlice si krátce po neštěstí všiml pracovník z bartošovické stanice, který v sousedních Hukovicích prováděl terénní šetření. „Tím pádem bylo možné ji operativně ošetřit a poskytnout ji veškerou možnou veterinární a chovatelskou péči. Z rentgenového snímku bylo patrné, že má v těle minimálně 11 broků a nefunkční se stala po poškození i vysílačka, která jí možná i zachránila život, protože projektily mohly nevratně poškodit páteř,“ pokračuje Petr Orel s tím, že došlo k poškození svalových tkání a nervových systémů, ale naštěstí nedošlo k poškození vnitřních orgánů. „Věřili jsme, že by mohla být vrácena zpět do volné přírody,“ uvědomoval si už tehdy.

Odstartovala tak složitá cesta k jejímu uzdravení. K dispozici měla Tonička pro rekonvalescenci největší voliéru ve stanici. Maximálně dvakrát do roka otestovali ornitologové její letové schopnosti ve volné přírodě pomocí dlouhého a pevného rybářského silonu. „Pořád to nebylo ono. Poněkud nepřirozeně ovládala ocasní pera, až v letošním roce se nám jevil její pohyb ve voliéře mnohem lépe a následné vyzkoušení jejího letu v terénu nám ukázalo, že by stálo za pokus ji vypustit zpět do přírody,“ popsal šéf stanice velký obrat v orlím příběhu. K důležitému kroku napomohla také výborná psychická i fyzická kondice Toničky i výsledky laboratorních testů zkoumajících hladinu olova v její krvi. Odstranění broků totiž chirurgicky nepřicházelo v úvahu, ale naštěstí jsou v těle dravce dobře „zapouzdřeny“ v tkáni.

Den D nastal letos na konci prázdnin ve čtvrtek 30. srpna. Uzdravenou orlici v klidné pahorkatině nedaleko záchranné stanice vypustil do volné přírody Petr Orel a hned všem přítomným předvedla krásný let. Na svém těle nese GPS vysílačku i rádiovou vysílačku, aby ji bylo možné v případě akutní potřeby rychle vyhledat. „Je to vůbec poprvé kdy jsme vypustili léčeného-rehabilitovaného ptáka po dlouhých čtyřech letech. Nicméně jsme tohoto soudu, že si orlice zachovala veškeré návyky a zkušenosti z tříletého života ve volnosti. Zatím se nám to potvrzuje, orlice má velmi dobrou plachost a po několikadenním rozkoukání postupně nabírá letovou kondici, kterou může získat jedině v přírodě,“ připomíná Petr Orel.

V prvních dnech se Tonička pohybovala v okolí Bartošovic a své „domovské“ stanice, ale v polovině září už si udělala výlet do Beskyd k přehradě Bystřička, aby následně přeletěla do Oderských vrchů, kde se nyní zdržuje. „Velmi pozorně ji sledujeme, přejeme jí tolik potřebné štěstí a věříme, že návrat do volnosti zvládne,“ dodává Orel.