Nyní už víc než rok a půl šéfuje Vítkovické nemocnici a jak sama přiznává, letošní rok bude kvůli financování zvlášť těžký. O dopadech restriktivní úhradové vyhlášky, o novém vjezdovém systému nebo i o tom, jak si třicet let udržet stále stejnou figuru jsme si povídali s ředitelkou Vítkovické nemocnice Marií Marsovou.

Jaká je „pravda" o stavu našeho zdravotnictví? Je zdravé nebo nemocné?

České zdravotnictví není nemocné, není ale zcela zdravé. To je ale bohužel realita i mnoha zemí, ve kterých jsou systémy zdravotnictví kultivovány již delší dobu než u nás. Mohu porovnávat úroveň zdravotnictví za posledních téměř 30 let, kdy pracuji jako lékařka a mohu s klidným svědomím říci, že se stále zlepšuje. Ve světě je jen několik zemí, které mají zdravotnictví lepší než my. A tyto země vydávají na zdravotnictví mnohem vyšší finanční prostředky. Což ovšem neznamená, že není co zlepšovat.

Co mu aktuálně nejvíce chybí?

Asi nejvíce dlouhodobá strategie a jednotné vedení resortu ministerstva zdravotnictví a shoda napříč politickým spektrem o principech financování. Dále správná alokace finančních prostředků mezi jednotlivé segmenty péče a definice standardního zdravotního pojištění. Ale na vině nejsou jen politici a zdravotní pojišťovny, jsme to také my všichni – nestaráme se dostatečně o své zdraví a prevenci se věnujeme jen okrajově.

Pokles úhrad, jak je letos nastaven, je velmi výrazný. Jaký dopad má restriktivní úhradová vyhláška na Vítkovickou nemocnici?

Jako ředitelka pracuji ve vedení nemocnic už několik let. Skutečně mohu potvrdit, že takový propad v úhradách od zdravotních pojišťoven jako letos jsme v minulých letech zažili pouze ojediněle. Pro Vítkovickou nemocnici činí propad striktního uplatnění úhradové vyhlášky více jak 30 milionů korun a to jsme ještě optimističtí. Hledáme rezervy ve vnitřním uspořádání nemocnice, vyjednáváme s dodavateli o cenách nejen zdravotnických materiálů a přístrojů, ale prakticky všech komodit. Možnosti úsporných opatření však již vyčerpáváme a dlouhodobě není stav udržitelný.

V některých velkých nemocnicích již pozastavili vyplácení odměn lékařům, dokonce propouštěli, nebo spíše přeřazovali personál na jiná pracoviště. Dopadají úspory na zaměstnance Vítkovické nemocnice?

Jsme si vědomi, že spokojení zaměstnanci s vysokou erudicí a empatií k pacientům jsou tím, co nemocnici činí dobrou nebo špatnou. Přístroje, budovy můžeme koupit, prodat, ale s lékaři a sestrami to tak jednoduché není. V loňském roce byly mzdy zvýšeny o 2,4 procenta. Nárůst předpokládáme i letos, garantujeme minimální nárůst 1,5 procenta. V roce 2012 jsme otevírali nové oddělení lůžkové léčebné rehabilitace, zlepšili podmínky pro intenzívní péči Iktového centra, v roce 2013 jsme otevřeli nové oddělení následné péče. S tím byly samozřejmě spojeny i přesuny některých zaměstnanců. Nepochybně se však na tom, že nemusíme propouštět a nemusíme snižovat mzdy, podílí sami lékaři i sestry – efektivita práce je pro ně už běžným pojmem.

Když dnes člověk projíždí kolem Vítkovické nemocnice, nemůže si nevšimnout, že doznala velkých změn. Kolik AGEL do nemocnice už investoval?

Společnost AGEL je majitelem Vítkovické nemocnice od července roku 2005. Od této doby bylo do nemocnice investováno více než 650 milionů korun. Pamětníci jistě registrují, jak se změnil vnější vzhled budov, jejich barevný plášť rozzářil dříve poněkud smutné a šedivé budovy. Investice do revitalizace budov včetně nových oken, zateplení a vzhledu se vyšplhala na 48 milionů korun. Další desítky milionů byly vloženy na vybudování Iktového centra, na vybavení Vaskulárního centra, na rekonstrukci porodnice, gynekologie, porodních sálů, oddělení ARO a jednotky intenzivní péče. Nového vybavení se dočkala také gastroenterologie, zrekonstruovali jsme laboratoře. Oddělení radiologie jsme vybavili novou magnetickou resonancí, sklopnou stěnou a mamografem. Investice budeme realizovat i v letošním roce.

Můžete upřesnit, do čeho bude nemocnice investovat v letošním roce?

Od příštího měsíce začne rekonstrukce vjezdu do nemocnice, přibude nový výjezd, průjezd nemocnicí se stane jednosměrným. Přibudou i parkovací místa. Další bolestí jsou podmínky pro stravování. V těchto dnech začíná rekonstrukce budovy, kde si už za dva měsíce budete moci vychutnat kávu či zakoupit teplé i studené jídlo po celý den. Hodláme také zlepšit podmínky pro operační obory tím, že přemístíme chirurgii do budovy operačních oborů, vybudujeme důstojné prostředí pro výuku mediků na oddělení gastroenterologie. Samozřejmě jako každý rok budeme pokračovat v přístrojových investicích nejen pro nosné odbornosti naší nemocnice, tedy gastroenterologii, vaskulární centrum, iktové centrum, porodnici, dětské oddělení, ale i ostatní oddělení a provozy nemocnice.

Když ponecháme stranou investice, jsou nějaké úspěchy, kterými se nemocnice může pochlubit na poli medicíny?

Vítkovická nemocnice se může právě ve svých nosných oborech pyšnit tím, že patří mezi přední pracoviště v České republice a její lékaře znají odborníci v celém světě. Například Centrum péče o zažívací trakt pod vedením primáře Ondřeje Urbana, který je skutečně leaderem v České republice v zavádění nových metod. Letos nabízíme ucelené portfolio screeningových vyšetření tlustého střeva včetně kapslové kolonoskopie. Naši lékaři pobývají na pracovištích v Japonsku, Švédsku, USA a naopak – odborníci z těchto zemí pobývají ve Vítkovické nemocnici. Toto pracoviště je také výukovým pracovištěm pro mediky Lékařské fakulty Ostravské univerzity a podílí se i na výzkumu endoskopických metod ve spolupráci s Lékařskou fakultou Ostravské univerzity. Nesmíme zapomenout na úspěchy Vaskulárního centra, Iktového centra, bariatrie nebo porodnice.

Jste lékařka. Prozradíte, co sama děláte pro své zdraví?

Jsem přesvědčena, že choroby těla jsou často chorobami duše. Vážím si každého dne a snažím se pomáhat ostatním. Jsem šťastný člověk – mohu se věnovat lékařské profesi, kterou jsem si vysnila již ve svých 10 letech. Mám zajímavou práci, tři zdravé děti a hodného manžela, co si mohu přát víc? A jinak? Stále mohu nosit velikost oblečení jako ve svých dvaceti letech, nekouřím. Ve volném čase mě potkáte s rodinou na kole, na bruslích, na lyžích nebo s tenisovou raketou.

Takže se ještě někdy věnujete své lékařské profesi?

Věnuji a jsem za to vděčna. Jak jsem již dříve uvedla, od páté třídy jsem všem říkala, že půjdu na medicínu. Mám čtyři atestace, v Prostějově jsem zakládala v roce 1993 nový primariát hemodialýzy. A lékařská profese mě přivedla od roku 1996 i do managementu nemocnice. Ve svém srdci se stále ale cítím být lékařkou a hodiny strávené v ambulanci s pacienty mě naplňují štěstím i pokorou.

Jste úspěšná manažerka, věnujete se také své lékařské profesi. Jak se vám daří všechny tyto aktivity skloubit s vaším rodinným životem?

Asi bych neříkala pravdu, kdybych tvrdila, že lehce. Když se ohlédnu, byly pro mě začátky mé lékařské dráhy, manažerské profese a skloubení s rodinou těžší než dnes. Možná je to nejen možnostmi dříve a nyní, ale i nastavením priorit. Vím, co je pro mě nyní důležité – moje desetiletá dcera, její výchova, spokojenost a rodina na straně jedné a dobře vykonávaná práce ředitelky a lékařky na straně druhé. A samozřejmě zdraví…takže drobnosti už neřeším.