Přestože se frontman kapely Kryštof na „beskydský Václavák“ podíval vůbec poprvé, v turistice podle svých slov našel se zpožděním velkou zálibu a může si při ní odpočinout od masy lidí, které potkává na svých koncertech. Z tohoto pohledu si covidovou pauzu nemůže vynachválit. Zejména proto, že získaný čas mohl věnovat rodině. Na konec lockdownu a návrat koncertů se ale přesto těšil. „Když je na to člověk zvyklý a je tak trochu exhibicionista, zkrátka mu to chybí,“ přiznává Krajčo v rozhovoru pro Deník.

Je pravda, že jste nejen na Valašce, ale i na Pustevnách obecně poprvé?
Je to tak. Možná to je ostuda, ale se školou jsem se tady nikdy nedostal a potom jsem velmi záhy odešel do Prahy a už se sem taky nedostal. Musím říct, že jsem se tady těšil; že zjistím, jak to tady vypadá. Nejdál jsem vždy dojel na Čeladnou nebo na Ostravici.

Až to v člověku vzbuzuje pocit, že máte rád golf…
Ne, ne. Na golfu jsem tam nikdy nebyl. Vyloženě za přírodou. A na Ostravici má náš saxofonista chatu, takže jsme tam mívali soustředění, také jsme spávali u Zlatého Orla. Ale až sem jsem opravdu nikdy nedojel.

Je v našem regionu více známých míst, kde ještě máte rest?
Určitě by se jich našlo hodně, protože když jsem byl menší, turistiku jsem zrovna nemiloval. Dnes si to vynahrazuju na jiných místech, kde trávím více času.

Co se zlomilo? Potřebujete si odpočinout od lidí?
Přesně tak, relaxovat. Když chodíte po horách a jen tak občas někoho potkáte, pročistíte si hlavu. A taky vám to něco dá fyzicky.

Tak to mi vysvětlete, jak to, že jste nyní dojel až k Valašce autem…
Tak to počkejte! (směje se) My jsme tady vezli bedny, kytary a všechno ostatní, co potřebujeme. Na pěší výšlap jsem s tím odvahu vážně neměl! Jinak ale za sebou mám obdobné stezky v Krkonoším, protože v Podkrkonoší mám 18 let statek, takže tam to máme s rodinou všechno prošmejděné sakum prdum. Tady se k tomu teprve vracím, vozím sem děti, ukazuju jim, kde jsem vyrůstal, co mám rád. Začínám Ostravou a Havířovem a postupně se dostaneme dál.

Takže u nás v regionu se do přírody dostáváte výjimečně?
Už je to málo. Mně tady vlastně zůstala už jen ta kapela, která se mnou nikdy nechtěla odjet. Já jsem odešel, když jsem začínal v Národním divadle v Praze. Chvíli jsem si myslel, že bych se ještě mohl vrátit, ale s divadlem se to nedalo skloubit. Byl jsem tam deset let a mezitím jsem si v Praze vybudoval zázemí. Ale shodou okolností jsme nyní v Ostravě fotili nové album.

Můžeš je fanouškům přiblížit?
Jmenuje se Halywůd. My jsme si to ale předělali a slavný nápis jsme vystavěli na hoře Ema. Vlastně na haldě Ema, ale my říkáme, že to je naše hora. Chtěli jsme za sebou mít celou Ostravu, chtěli jsme, aby to fotil ostravský fotograf. V tomhle k regionu tíhnu a hrdě se k němu hlásím, ale nemám už tolik času sem zavítat. Většinou sem jezdím za kluky na zkoušky.

Sound 80. let

Jaký bude Halywůd po hudební stránce?
Album bude poznamenané soundem 80. let, samozřejmě v něm Kryštof je, ale je tam hodně synťáků, elektronické bicí, trošku jsme se vrátili ke kapelám, které jsme v té době měli rádi a které jsou inspirativní. Jen doufám, že to lidi bude bavit. S každou deskou se někam posouváme a někdo říká, že v tomhle albu je posun asi nejmarkantnější v celé naší historii. Já jsem z desky nadšený, jsou tam úžasné věci, hudba je dost rychlá, veselá. Koronavirus na mě v tomhle zapůsobil zcela opačně, album je hodně optimistické a plné písniček našlápnutých na koncerty. Doufám, že lidé budou stejně nadšení jako my.

Samozřejmě to bude ovlivněné epidemiologickou situací, ale když je řeč o koncertech, máte už nějaké akce v kalendáři?
V létě náš čeká devět samostatných koncertů. Kempy nebudou, protože je nutné dodržovat sektory a kapacity, což nebylo reálné, takže jsme je opět přeložili na příští rok. Na podzim bychom se měli vrátit s akustickým turné, které už rok a půl odkládáme, a věříme, že „spláchneme“ také ty dvě O2 Arény, které nás od loňska „tíží“. Na jaře bychom chtěli vyjet s Halywůd tour, v rámci něhož zavítáme i na Moravu.

Jak vlastně vzpomínáte na epidemií poznamenané nedávné období? Dokonce jste uspořádali koncert z obýváku…
Samozřejmě jsme se těšili, až se začne hrát trošku normálněji a aspoň pro pár lidí. Když je na to člověk zvyklý a je tak trochu exhibicionista, tak mu to zkrátka chybí. Na druhé straně musím říct, že jsem zažil rok, jaký bych asi normálně nezažil. Mohl jsem napsat desku, nelítal jsem z jednoho kouta země do druhého a nebyl zahlcený prací. Sám bych si takové volno asi nikdy nenaordinoval a musím říct, že jsem za něj byl svým způsobem i vděčný. Když jsem se pak zpětně podíval do diáře, co bych všechno musel odehrát a kolik toho přede mnou bylo, tak vlastně ani nevím, jestli bych to vůbec zvládl.

Takže jste rodině alespoň částečně vynahradil všechny ty roky, kdy jste se přesouval z jedné akce na druhou a doma byl spíše výjimečně?
To rozhodně! Byl jsem doma, proměnil jsem se zpátky v učitele a zjistil jsem, co neumím z matematiky, češtiny, fyziky a všechno jsem to musel dohánět, protože některé školy se vykašlaly na on-line výuku a musel jsem je zastupovat já. Byl jsem hodně s dětmi, naučil jsem se třeba vařit, což jsem vůbec neuměl…

Co dobrého jste uvařil?
Naučil jsem se všechno možné, nejoblíbenější je asi rajská a svíčková, ovšem bez masa. Ale i tak to dětem chutnalo. Dále třeba zeleninové rizoto nebo různé formy těstovin s nejrůznějšími omáčkami. Moje žena dopisovala knihu a potřebovala na to finále asi dva měsíce sama pro sebe, takže v podstatě byla odstěhovaná mimo nás a já se o tři děti staral sám. Dohnal jsem vše, co jsem neuměl, jako třeba to vaření, a bylo to super. Skvělý zážitek. Přineslo to bonusy, nad kterými by člověk jinak ani nepřemýšlel.

Na kolik otáček jste pral v pračce?
Praní raději zůstalo na ženě. (směje se) Říkala, ať to raději ani nezkouším, protože bych prý zničil všechny věci, které máme doma. Jinak ale musím říct, že mě to všechno hrozně bavilo. Na druhé straně jsem si uvědomil, kolik toho ženy na těch bedrech mají. O to víc jsem to pak oceňoval a nahlas ty ženské kolem sebe – mámu, ženu – chválil. Není to legrace. Být mámou a starat se o rodinu, je v podstatě povolání.