Výrobě slaměných a proutěných ozdob se věnuje spolu se svojí ženou Drahomírou už dvacet let.

„Tenkrát u nás podnikání začínalo, tak jsme to taky zkusili. Manželka už nějaké zkušenosti s výrobou měla a já se učil rychle," vysvětluje Machata.

Nejtěžší pro něj bylo naučit se správnou techniku. „Zatímco teď mi třeba jeden košíček trvá kolem deseti minut, když jsem začínal, bylo to i více než půl hodiny. Chce to šikovné prsty, ale trénováním se člověk zdokonalí," míní Machata.

Nyní se svou ženou objíždí jarmarky, kde lidem výrobky nabízí.

Každým rokem je ale podle něj obtížnější ručně dělané zboží prodávat. „Když jsme začínali, vystačil nám jeden malý stolek a tři výrobky. Většinu lidi koupili a my měli vyděláno. Teď je to ovšem horší," říká s povzdechem Machata.

Aby získali stejné množství peněz, museli začít rozšiřovat nabídku o nové zboží. „Kromě tradičních ozdob z proutí s velikonočními a jarními motivy či košíčků z pedigu u nás zájemci najdou dokonce i batikovaná trička," prozrazuje dvaašedesátiletý výrobce.

Většinu novinek prý vymýšlí jeho manželka Drahomíra. „Ona to má už všechno v hlavě. Obvykle vyrobí nejprve pár kusů a pak čekáme, jestli se ujmou," vysvětluje zavedený postup podnikatel.

V tom, proč lidé nyní nakupují méně, má jasno. „Jednak nemají peníze. Navíc se rozšiřuje konkurence. Je ale škoda, že už ani ty velikonoční tatary nejdou tolik na odbyt," zakončuje povídání Miroslav Machata.