Členové téměř čtyřiceti výzkumných týmů, mezi které patří právě i vědci a studenti z Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty, rozmístili v jednatřiceti lokacích po celém světě tisíce umělých návnad, věrných napodobenin býložravých larev. Ty po určitém čase opět sesbírali a podrobili analýze. Spočítali tak počet útoků, které podle otisků čelistí v návnadě přisoudili jednotlivým druhům živočichů. Zjistili tedy, kolikrát do housenky klovnul pták, kousla myš, mravenec či jiný živočich.

A ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, podle výsledků experimentu je mnohem nebezpečnější život v tropech než život v chladnějších částech planety. Své by o tom mohly vyprávět právě ony housenky. Směrem k rovníku pro ně totiž platí pravidlo zvyšujícího se rizika pozření.

Ukázalo se, že míra predace klesá směrem od rovníku k pólům průměrně o 2,7 procenta s každým stupněm zeměpisné šířky, tedy přibližně každých sto jedenáct kilometrů směrem k zemským pólům. V arktických oblastech tak klesá počet útoků až na osminu rovníkové hodnoty. Dále navíc klesá i se stoupající nadmořskou výškou, a to téměř o sedm procent za každých sto výškových metrů. Zatím však není jasné, zdali tento trend platí pro všechny býložravce.

Tyto úspěšné závěry po zásluze korunovala publikace v prestižním vědeckém časopise Science. Pro některé ze zúčastněných to tedy je vrchol dosavadní kariéry.

„S možností zapojit se do projektu nás oslovil Thomas Roslin ze Swedish University of Agricultural Science. My jsme v té době hledali vhodnou metodiku pro práci s umělými návnadami, kterými jsme disponovali, takže to byla moc hezká shoda náhod,“ okomentoval úspěch Pavel Drozd, vedoucí výzkumné skupiny.

Pavlína Vítková