Startovací impuls pro stavbu železné dráhy v našem regionu dala tehdejší akciová společnost Moravskoslezská ústřední dráha. Takzvaná „centrálka“ byla ustanovena v roce 1870. Zakrátko poté začala vlastní výstavba. Byla svěřena známé firmě bratří Kleinů ze Sobotína. Šestice bratří, původem z Kociálnova na Jesenicku, realizovala ve druhé polovině 19. století technické stavby, jejichž rozsah překračuje rámec své doby. Do historie se zapsali jako jedni z budovatelů nejvýznamnějších železnic nejen u nás, ale v celé rakousko-uherské monarchii. Jejich působištěm se stal především Sobotín a Loučná nad Desnou.
Původně stavitelé vodohospodářských staveb, zemských silnic a státních dálnic se postupně zaměřili na stavbu železničních tratí. Koupí panství v Loučné získali bratři Kleinové i Sobotínské železárny. Další postavili v Petrově a Štěpánově. Jen v Sobotíně zaměstnávala železárna na dva tisíce lidí. Hlavním výrobním programem byly kolejnice a mostní konstrukce.
Vyráběli také těžní věže a důlní zařízení pro Ostravsko a Kladensko. Kromě výstavby železnic v českých zemích impérium bratří Kleinových budovalo železniční síť také v Rakousku, Německu, Polsku, Rumunsku a Itálii. Jen na území monarchie postavili přes 3,5 tisíce kilometrů železničních tratí.
TRAŤ VYSTAVĚLI AŽ NEČEKANĚ RYCHLE
Impozantní a dnes těžko pochopitelná byla také rychlost výstavby. Trať, jejíž počátky před 150 lety si letos připomínáme, postavili za pouhé dva roky 1870 – 72. Třicet let předtím hlavní trať z Olomouce do Prahy zvládli za pouhé tři roky (1842 až 1845). Vezmeme-li v úvahu, že v té době kromě parních mechanismů byly pomocníky stavitelů už jen koňská spřežení a lidské ruce, je to jistě úctyhodný výkon. Vůdčí osobností v rodině Kleinů byl druhorozený Franz. Byl manažerem společných podniků a respektovanou autoritou nejen v podnikatelské rodině.
Několik Kleinů bylo za své zásluhy povýšeno do šlechtického stavu. Jejich potomci bohužel nepodědili vizionářství, ani podnikatelský talent. Vedli život zbohatlíků a o rozvoj společných podniků se zajímali jen okrajově. V Krnově je důležitou vzpomínkou na éru bratří Kleinů nýtovaný most přes řeku Opavu u knihovny z roku 1900. Celkem bylo Kleiny vyrobeno přes tisíc mostů.
Složitý terén zejména na Domašovsku si na této trati vyžádal nejen stavbu mnoha mostů, ale také vyražení pěti tunelů v celkové délce 744 metrů. První vlak přijel z Olomouce do Krnova v říjnu 1872. O měsíc později byl zprovozněn úsek až do Opavy. Součástí nové trati byla i odbočka z Krnova do Hlubčic. Přeshraniční železniční doprava se v Krnově zastavila hned po válce v roce 1945. Několik let část trati v Krnově sloužila jako vlečka do dřevoskladu v Petrovické ulici. Nyní již je tento úsek zlikvidován, a to včetně železničního mostu přes Opavici. Původní násep by se v budoucnu mohl stát součástí cyklostezky.
Půldruhého století stará železnice značně změnila život této části Moravy i Slezka. Musíme s úctou vzdát hold jejím stavitelům. Stovkám a tisícům bezejmenných, kteří na ní tvrdě pracovali. Bez počítačů, internetu, mobilů a spalovacích motorů nám zanechali 120 kilometrů trati. Obdiv je, myslím, to nejvýstižnější slovo.
Ladislav Martikán