„Nic bouřlivého neplánuji,“ popisuje Závadová z Queenslandu. „Chtěla jsem se podívat na ohňostroj, ale kvůli požárům je ruší. Poberu české kamarády, dáme si australské víno, něco pojíme, budeme si povídat a sportovat.“

Co jiného taky čekat od účastnice dvou olympiád, která nyní stojí před jednoznačným cílem probojovat se na třetí hry.

Zásadní změny

Kvůli Tokiu 2020 vynechala letošní sezonu v krátkém bazénu a změnila i klub. Nyní je členkou Kawany Waters, kde ji vede Michael Sage. „Jsem vážně moc spokojená,“ zdůrazňuje. „Měla jsem to udělat dříve. Nemá ale cenu se vracet do minulosti,“ usměje se.

Těch pozitiv je celá řada. Tak třeba se okolo ní omladilo. „Mladší plavci srší energií, nestěžují si. A já se je snažím tahat dopředu a motivovat,“ líčí rozdělení úloh. „Trenér je jedním z nejlepších, co jsem kdy měla. Zatím všechno klape téměř dokonale.“

Stesk po domově

I uprostřed pozitivní atmosféry však na člověka dolehne občas splín. „Na začátku prosince jsme odjeli na soustředění do hor, kousek od Canberry,“ vypravuje Závadová. „Bylo to náročné, ale pohodové. Cítila jsem, že se mnou trenér chce pracovat. Měla jsem z toho vážně radost.“

Jenže přišla komplikace sněhová přeháňka (pro Australany v tomhle období nezvyklá). „Připomnělo mi to Rakousko. A to mám spojené s rodinnou dovolenou. Hned bych jela domů,“ přiznává plavkyně.

Ještěže se blížily Vánoce. A s nimi i start letadla, na jehož palubě seděly maminka a dvě mladší sestry. A vezly dárek: „Cukroví od babičky.“

Neobvyklá výzdoba

Nebýt těch hor, přívalu sněhu, Závadová by si ani neuvědomila, že se blíží nejkrásnější svátky v roce. „Tady přijdou znenadání. Třeba teď tu panuje vlhké vedro. Na teploměru máte 30 stupňů, pocitově 40.“ Konce roku si ale nejde nevšimnout, Australané totiž milují vánoční výzdobu.

„Na každém domu najdete nějaká světýlka. Procházíte se po městě, na sobě máte kraťasy a na nohou žabky. Proti vám visí zimně oblečený Santa Claus, jehož saně táhne spře-žení klokanů,“ rozesměje se Závadová.

Kapr? To je snad vtip

Zatímco letošní Vánoce prožila Barbora v kruhu „svých děvčat“ a loni se dostala na skok do Ostravy, poprvé trávila svátky s rodinou kamarádky. „Sice jsem upekla perníčky, ale jinak jsem se snažila přizpůsobit.“

A nezačalo to nikterak slavnostně, na Štědrý den plavala. Ten se Australanů netýká, dárky si rozbalují až 25. prosince (nosí je stejně jako v Anglii Otec Vánoc).

„Tady jde o takový piknik. V plavkách u tabule. Jste buď u bazénu nebo na pláži. Hrají se hry, jí jídlo, popíjí pivo, víno a limonády. Je to jiné, ale pohodové,“ říká Závadová.

Bramborový salát musela oželet. „Baští se pečené maso, krevety a různé ryby,“ vypočítává. Kapr však na stole chyběl a ke své lítosti ho ani letos nesehnala. „Je to pro ně taková… Jak to říct? Když ho chytí, tak ho pustí. Vyprávěla jsem, že je výborný, a všichni se smáli.“

Rodina a klid v duši

Zeptáte-li se Barbory Závadové na dárky, jen mávne rukou. „Já nic nepotřebuji,“ vypálí. „Chci jen trávit večer s rodinou. Dejme si knížku nebo ponožky, mně to vyhovuje.“

Jen jediná věc nesmí být v balíčku. „Plavky nechci! Práci si nedám pod stromeček,“ žertuje. Nevynechá ovšem návštěvu kostela. „Vánoční mše je tradice. Už kvůli babičce, která umřela před dvěma lety.“

Kázání neposlouchá jen o svátcích. „Tady jsem začala více chodit do kostela. Jsou zde hlavně protestanti, mše jsou příjemnější. Pokud mám v neděli čas, zajdu.“ V bazénu se žene sama za časy, mimo něj ráda zpomalí.

„Je fajn být součástí komunity. V tom je největší rozdíl mezi Austrálií a Českem. Lidé zde společně žijí.“mInspirativní, nemyslíte?