Přejíždím přes koleje ve směru od Bordovic a zakrátko se přede mnou objevuje cedule s nápisem Veřovice. Pouštím se hned doprava do úzké ulice mezi domy, na kterou navazují další uličky. Jsem překvapený z toho, kolik je tady domů. To jsem nečekal. „Musí tady být klidné bydlení“, napadá mě při pohledu na nedaleký kopec.

Dostávám se zpět na hlavní cestu a mířím k železniční stanici. Cihlová budova se štítem, který jako by měl na svědomí autor pustevenských kolib Dušan Jurkovič, připomíná staré časy. Mramorová deska na peróně se jménem umučeného zaměstnance železnic pro změnu připomíná hrůzy II. světové války. Opětovně se rozhlížím kolem sebe - pohled na beskydské hory aspoň trochu zmírňuje smutek z předešlého.

Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Po chvíli už mířím do uličky kam ukazuje směrovka s nápisem Velký Javorník. Kopec s rozhlednou je cílem mnoha turistů a Veřovice jsou jedním z výchozích míst. Když procházím úzké ulice s překvapením zjišťuji, kolik že je tady ve Veřovicích ještě dřevěnic. Kolem fotbalového hřiště se se přesunuji k nedalekému lyžařskému areálu. Smáčím si boty v mokré trávě, kterou šlapu do kopce k sjezdovce, když už jsem skoro u ní, zjišťuji, že jsem mohl jít pohodlně po asfaltce…

„Škoda, že je doba jaká je,“ zalituji s pohledem na prázdný areál. Má solidní zázemí, nechybí bufet a toalety, na svahu je ještě sníh, že by si určitě užily aspoň děcka na bobech. Dva nazdobené tatary zavěšené u zavřeného bufetu připomínají Velikonoce. Okolo lyžařské chaty scházím po schodišti k běžeckému stadionu. Okolo něj pokračuje cesta na Velký Javorník. Na výšlap ale nemám tolik času, tak se vracím zpět. Po cestě pozdravím pejska v boudě, který kolemjdoucího jistojistě nevyleká, ale určitě v něm vyloudí úsměv na tváři. Už proto, že je umělý.

Přejíždím k nákupnímu středisku, v něm ale fungují jen prodejna potravin a květinářství. Jeho provozovatel mě zve dovnitř, abych si vyfotil jezírko s rybičkami, které tam má, a pak mi doporučuje vrátit se za koleje a vyjet k chatám. Poslechnu ho a za chvilku už se podél chat vydávám do kopce. Když už jsem skoro nahoře otáčím se a před sebou vidím Velký Javorník i s rozhlednou „jako na dlani“. Pokračuji ještě dál, pak kousek kolem lesa. „Moc pěkné místo,“ říkám si v duchu. Jediné, co kazí dojem je stožár vysílače. Opět se zastavuji a hledím na kopec s rozhlednou. Ten obraz se jen tak neokouká.

Sjíždím do centra Veřovic. Je tady všechno, co má v takové obci být – škola s velkou tělocvičnou, školka, zdravotní středisko, kulturní dům, restaurace, hasičská zbrojnice, kostel, hřbitov a nově vystavěný komplex s obecním úřadem poštou a knihovnou. A také víceúčelové hřiště za školou odkud se mi skýtá nádherný pohled na nedaleký palouk a pasoucí se ovce na něm.

Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Pod hřbitovem je památník s šestnácti jmény obětí 2. světové války, nedaleko něj stojí Lípa svobody. Pamětní kámen před ní připomíná, že ji místní obyvatelé vysadili 28. října 1918. Mířím na dolní konec obce, a ocitám se v ulici, kterou kdosi nazval Ulice polního starosty. Pomalu se přesunuji po okraji Veřovic a se zalíbením se rozhlížím po okolních kopcích. Mé další zastavení je u Orlovny, vedle níž je multifunkční hřiště a zázemí pro děti.

Nedaleko odtud s překvapením zjišťuji, že ve Veřovicích mají dokonce činžovní dům - mám dojem, že je v obci asi jediný. Po chvilce narážím na další zajímavé cedulky – přejíždím přes Josefo – Janův most a na křižovatce si mohu vybrat, zda se vydám ulicí Psí nebo Cygánskou. Nakouknu do obou a pak už se vydávám na konec obce. U hostince Dolní dvůr zahýbám doprava a kolem několika výrobních hal mířím na Ženklavu. Za tou poslední mi to ale nedá, zastavuji a znovu se dívám na kopce v pozadí. Uvědomuji si, že jsem Veřovicemi projel nesčetněkrát, tak, jako nyní, to ale bylo poprvé. Chápu, proč místní, s nimiž jsem mluvil, shodně říkali, že se jim tady dobře žije.

Základní škola ve Veřovicích je devítiletá.Základní škola ve Veřovicích je devítiletá.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Ve škole vzniknou nové učebny

Základní škola a Mateřská škola Veřovice, příspěvková organizace, se nachází v centru obce. Ředitelka školy Renata Štěpánová uvádí, že budova mateřské školy byla zrekonstruovaná v roce 2012, o pět let později dostala novou střechu. V současné době školku navštěvuje 56 dětí. „Školní vzdělávací program Ruku v ruce zohledňuje podmínky naší školky s velkou zahradou. Cílem je rozvíjet osobnost samostatného, sebevědomého dítěte, schopného spolupracovat a komunikovat,“ doplňuje Renata Štěpánová.

Objekty základní školy se nacházejí mimo hlavní silnici, za obecním úřadem. „V novější budově se nacházejí učebny pro první stupeň, sborovna, školní jídelna s kuchyní a tělocvična. Ve staré budově je umístěna ředitelna, sborovna pro učitele pro druhý stupeň, školní knihovna a třídy druhého stupně,“ pokračuje ředitelka školy a upřesňuje, že v současné době se v základní škole vzdělává 172 žáků ve všech ročnících. „V našem vzdělávacím programu Srdce se zaměřujeme na vzájemnou spolupráci. Usilujeme o to, aby učení bylo pro žáky prožitkem a aby získali důvěru ve své schopnosti a v to, co umí. V současné době nám pomáhá k naplnění našich cílů i projekt Srdcem k dětem II v rámci Šablon II. Od září 2021 v rámci šablon III budeme plnit vzdělávací aktivity v projektu Srdcem k dětem III,“ dodává Renata Štěpánová.
V původní školní budově z roku 1877, která je po rekonstrukci, začnou v únoru 2022 rekonstrukční práce ve vnitřních prostorách, které potrvají až do září toho roku. „Vzniknou nové odborné učebny se zaměřením na fyziku, biologii, chemii a robotiku. Součástí projektu je i řešení bezbariérového přístupu do prvního podlaží,“ uzavírá Renata Štěpánová.

Plastika vlčí hlavy s dítětem v čelistech připomíná tragickou událost.Plastika vlčí hlavy s dítětem v čelistech připomíná tragickou událost.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Dítě si odnesl vlk

Jen málokdo, kdo kráčí ke kostelu ve Veřovicích si nepovšimne kamenného podstavce po levé straně, na jehož vrcholu je pískovcová vlčí tlama, která v čelistech drží malé dítě. Tento poněkud morbidní výjev připomíná pověst, která se vypráví do dnešních dnů. K události mělo dojít při stavbě původního dřevěného kostelíku koncem osmnáctého století. Na stavbě pracoval muž, který také kácel stromy na dřevo pro stavbu. Žena z vesnice, která mu přinesla oběd, měla s sebou malé dítě v peřince. To odložila nedaleko místa na zem. Náhle však z lesa přiběhl vlka a dítě odnesl. Místní věřící pak nechali vytesat zmíněnou vlčí hlavu s dítětem na památku této události.

Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Kostel měl stát jinde?

Kostel Nenebevzetí Panny Marie ve Veřovicích je je dominantou obce. Váže se k němu ale jedna zajímavá teorie, která vznikla kvůli nepoměru velikosti kostela a tehdejšímu počtu obyvatel. Kostel postavený v roce 1854 se zdál příliš velký a kvůli pochybnostem byl prozatím bez věže. Říká se, že se zjistilo, že došlo k záměně plánů. Ve Veřovicích, které se tenkrát jmenovaly Wernsdorf, stavěli kostel, který měl stát ve Varnsdorfu, tehdy Warnsdorfu, a naopak. Nakonec byla věž dostavěná, a to v roce 1864

Z historie Veřovic

Historie obce čítající dnes 2005 obyvatel se začala psát ve středověku, neboť nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, kdy Veřovice připadaly pánům z Kravař jako součást štramberského panství. Ostatně, kdysi tudy vedla důležitá obchodní stezka ze Štramberka do Rožnova pod Radhoštěm. Na pravém břehu Jičínky je dnes nižší pahorkatina, kterou tvoří Pekla, Hyklův kopec, Borčí, Babinec a Štramberčík. Mezi Pekly a Hyklovým kopcem teče říčka Sedlnička údolím zvaným Potoky.

Veřovice.Veřovice.Zdroj: archiv obce

V oné zmínce z roku 1411 je zapsána událost, kdy Lacek I. z Kravař na Štramberce a Helfštýně pustil Veřovicím a dalším sousedním osadám tzv. odúmrť. Tím se obec staly oficiální součástí Štramberského panství. Dle jména jistého Wernera, tehdejšího lokátora, pak pochází i pojmenování obce.

S omezenou pravděpodobností lze říci, že osídlení na dnešním území obce existovalo ještě dříve. Jindřich z Příbora a ze Šorštějna vydal 7. října 1293 fojtu Hermanovi privilegium na vysázení vsi Lichnova, který je dnes severovýchodním sousedem obce. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že obec Lichnov by měl a vzniknout vymýcením části lesa, a to od potoka Lubina až do Wernyrzovských mezí, což by geograficky skutečně odpovídalo i dnešnímu rozdělení.

Veřovice tedy vznikly jako lánová lesní ves s předpokladem vyššího počtu obyvatel, kteří se zapojí na vymýcení a zďáření hustého lesa, který tehdy hustě pokrýval území i široké okolí.

Štramberské panství v důsledku dědictví přešlo na Ctibora z Cimburka. Panství po vymření kravařské větve oplývalo nejen rozsáhlými pozemky, ale i vysokými dluhy, a to i za vlády Ctibora. Ještě téhož roku Ctiborovi věřitelé prodávají štramberské panství včetně obce Veřovice Janu Puklicovi z Pozořic. Součástí této transakce jsou i osady Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá osada u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína.

V roce 1531 bylo štramberské panství i s Veřovicemi zakoupeno pány z Žerotína, konkrétně připadlo Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku, čímž se stalo i součástí Jičínského panství, což znamenalo zlepšení života a životní úrovně v panství. To netrvalo dlouho, neboť v roce 1585 postihla celou oblast morová epidemie a objevují se i první zmínky o čarodějnických procesech. O přítomnosti čarodějnických procesů nejsou v obci, na rozdíl například od sousední obce Ženklava žádné zmínky.

Po Bitvě na bílé hoře se na léta 1624 až 1773 se stává díky konfiskací celé Novojicko-štramberské panství vlastnictvím Olomouckých Jezuitů. Toto období je spojené s rekatolizací a Moravští Bratří, kteří byli usídlení i v místech původní katolické fary z Veřovic a celého panství odcházejí. Příliv německého obyvatelstva a jeho rozrůstající se sféra vlivu se na obci na rozdíl od mnoha ze sousedních obcí nepodepsala, a tak si Veřovice zachovaly ryze český ráz.

Obec spadala pod Jezuity po celou dobu vlády řádu právě do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení za panovnické vlády Josefa II. V tomto roce bylo také město Nový Jičín propuštěno z poddanství a stává se svobodným municipálním městem. V roce 1778 přechází ze státní správy do správy šlechtické nadace v Olomouci, v listopadu téhož roku namísto toho do správy šlechtické nadace v Brně až do roku 1781, v kterém přešel Novojičínský velkostatek do majetku Tereziánské rytířské akademie ve Vídni jako nadační statek, kde setrval až do roku 1918.

Veřovice se v kontextu událostí Mnichovské dohody staly severní hraniční obcí, Německu tedy nepřipadly, s výjimkou severní část obce, sousedící s katastrem německé obce Ženklava. Okupantská armáda dorazila až 10. října 1938. Od Němců pak bylo území Veřovic osvobozeno 6. května 1945 tehdejší sovětskou armádou, které ale ulehčovali roli i partyzáni operující na úpatí Velkého Javorníku, kteří Němcům řádně škodili. Právě proti partyzánské skupině Štramberk zde zřídili Němci policejní školu pro boj proti nim.

Zdroj: wikipedia.org

Slavní rodáci

Stanislav Horák (?) první náčelník Ústřední hudby ministerstva vnitra a hradní stráže, která vznikla roku 1945, pod jeho vedením získalo toto hudební těleso v roce 1968 Řád Rudé hvězdy

Otokar Balcar (1907-1983) český religionista, teolog, kněz, profesor filosofie a teologie

Oldřich Černoch (1915-1983) byl jedním z nejlepších tenorů v Československé republice, vystupoval i v Národním divadle

Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Zajímavost

Když sovětská armáda postupovala na Ostravu, vypravilo gestapo vlak pro německé občany s nerušeným průjezdem až do Hulína. Mezi Veřovicemi a Mořkovem byl tento vlak vyhozen do vzduchu. Při této akci spolupracovali veřovitští železničáři s partyzány. Usmrceni byli dva němečtí vojáci, cestující se přesunuli zpět do Veřovic. Transport nemohl pokračovat, protože veřovitští traťoví dělníci odmítli provést opravu kolejí. Dne 7. května 1945 byly Veřovice osvobozeny Rudou armádou.

Zdroj: www.verovice.cz

Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Procházka po Veřovicích a jejich okolí přináší příjemné zážitky.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Tip na výlet

Na Velký Javorník za výhledy ve vzdušné vzdálenosti 4 km od obce Veřovice

Známým a oblíbeným turistickým cílem obce Veřovice je nejvyšší hora katastru obce Velký Javorník s nadmořskou výškou 918 m n. m. Na vrcholu stojí turistická chata a od roku 2013 je dalším lákadlem pro turisty rozhledna, jejíž výška má bezmála 26 metrů. Z rozhledny je za jasného počasí vidět frenštátské brázdy, přední Beskydy - Lysá hora, Ondřejník, Poodří, Štramberk, Veřovické vrchy, za velmi příznivého počasí dokonce až na Malou a Velkou Fatru, Roháče a Belanské Tatry na východě a Jeseníky s Pradědem na severozápadě. Velký Javorník je také ideální startoviště pro paragliding.