„Sedm, tři, jedna,“ prozrazují Míra, Michal a Jan z armádní logistické agentury ve Staré Boleslavi, kolik mají z předchozí noci naspáno. Venku na Bařinách, na karimatkách a ve spacácích. Větve jako izolaci při bivakování je ale zakázáno sekat, lámat či trhat, mohou si jen nasbírat. 

„Diváci, co? Ti, co si spali v hotelu,“ dobírá si svůj doprovod elita z 5. pluku speciálního určení ze slovenské Žiliny. Velitel se brání, že „držel basu“, spal přece v pokoji u otevřeného okna a pil studenou vodu! Závodníci si však po probuzení – okolo páté ráno – povinně chystají horký nápoj. Nejčastěji čaj.

A jako za starých časů podle mapy (GPS také nemají povoleny) s buzolou do terénu! Čeká je celkem pětadvacetikilometrový přesun v Jeseníkách. Kde to jde, fičí na lyžích, jinak běží. První stanoviště mají na Rolandově kameni nad Karlovou Studánkou, kvůli výhledu se však nahoru rozhodně nechystají.

„Každý ze tří členů týmu musí vystoupit a sestoupit skalní stěnou. Ferrata je tady nejtěžším úsekem závodu,“ líčí Wilhelm, příslušník rakouské 9. Horské brigády. Ta do českých hor vysílá pěšáky z 26. batalionu alpských myslivců, nejzdatnějšímu trvá Rolandův kámen nahoru a dolů ani ne za šest minut.

„Přáslavice…“ zafuní tankista ze 73. praporu dislokovaného v obci na Hané. Do řeči mu příliš není. Na tento fakt upozorňují i samotní organizátoři, vojáci si na Winter Survival totiž sahají na dno svých tělesných a duševních schopností. Když jeden zkolabuje a skončí,  vypadnou z hodnocení i spolubojovníci. 

Polské příslušnice Akademie pozemních sil z Wroclawi tvoří jediný čistě ženský tým a první z nich vzdává hned v pondělí. Ostatní ale soutěží dále mimo bodování. S cílem dokončit, stejně jako další tři družstva. Vedení závodu slibuje pro tyto vojáky za jejich odhodlání a vytrvalost nějaké speciální ocenění.

Po horolezecké vložce na Rolandovém kameni pokračuje trasa do údolí Bílé Opavy, kde vojáky jedou časovku do kopce na lyžích. Po vystoupají nahoru na Ovčárnu a zde objevují oběti (simulovaného) minometného útoku. Roztržené tepny a střepiny v tělech figurantů působí na mysl utahaných závodníků.

Noc na dnešek sice už tráví v hotelu, ovšem po ránu musí ještě na běžecké úseky na lyžích. Až pak se ukáže, kdo je celkový výherce. Pomineme-li fakt, že už absolvování Winter Survival je důkazem o vítězství všech nad přírodou i sebou samými. Tradice závodu sahá do klání vojáků z dob první republiky!

K TÉMATU

Co je nejlehčí?

Tento dotaz překvapuje na Winter Survival i trénované vojenské profesionály! Očekávající, že padnou otázky právě na obtížnost čtyřdenního plnění úkolů a dvou nocí v terénu… „Nejsnadnější je asi všechno vzdát,“ míní rakouští alpští pěšáci. „Plnění disciplín, člověk může myslet na něco jiného,“ kontrují pardubičtí armádní zásobovači. Většina – po delším či kratším rozjímání – uvádí, že přece zalézt do spacáku a odpočívat.

Winter SurvivalMezinárodní mistrovství Armády ČR v zimním přírodním víceboji v Hrubém Jeseníku pořádané Univerzitou obrany Brno se koná letos po šestadvacáté za účasti osmnácti týmů. Prověřují se schopnosti a dovednosti vojáků přežít v zimním prostředí. Všichni si vystačí se svými silami a vlastními zásobami na zádech. Neexistuje, aby se zúčastnil člověk netrénovaný v problematice přežití. Naopak, závod je zrcadlem k armádnímu výcviku.