„Uplatňují se tak například jako jeřábnice, železničářky, ale také jako koksařky, valcířky kovů, elektrikářky, zámečnice, soustružnice kovů i strojnice energetických zařízení,“ upřesnila mluvčí ArcelorMittal Ostrava Barbora Barbora Černá. Huť chce podle ní také trvale zvýšit počet žen v manažerských pozicích.

Žádná žena naopak nepracuje v OKD jako horník. „Rozhodujícím faktorem pro profesi horník-hornice jsou spíše fyzické dispozice žen a v neposlední řadě i určitá hygienická opatření,“ vysvětlil mluvčí OKD Ivo Čelechovský. Jak dodal, 150 žen například ve firmě ale pracuje na pozici báňský úpravář, 53 jako operátor, 45 jako dělník na povrchu, ženy pracují i jako provozní zámečník či soustružník.

„V OKD v současnosti pracuje 492 žen, což v rámci celkového počtu kmenových zaměstnanců představuje 7 procent,“ upřesnil mluvčí firmy.

Vyrábí z kvasů pálenku

Sedmašedesátiletá Bedřiška Janíková na svůj věk rozhodně nevypadá. A asi jen málokdo by v usměvavé ženě rozpoznal paličku.

„Dlouhé roky jsem do pálenici chodila s našimi kvasy a vždycky mě zajímalo, jak obsluha pálenice různé páčky a přístroje pečlivě hlídala. Koncem roku 2015 se mě pak Antonín Molata, který tady působil, zeptal, jestli ho nechci nahradit. Pár měsíců jsem se zaučovala a od léta 2015 jsem začala pracovat jako palička. Tak to mám napsané ve smlouvě,“ říká Bedřiška Janíková. Jak dodává, někteří chlapi zpočátku lamentovali, že pálenku z jejich kvasu bude připravovat ženská, ale brzy dali pokoj. Snažím se jednat rázně, ale s úsměvem. Takže, když se mi tu začne motat více chlapů, hned je požádám, ať počkají v čekárně a jednám jen s jedním zákazníkem,“ vysvětluje Bedřiška Janíková.

S úsměvem přidává snad jediné negativum, které na své práci vidí. „Když se po šichtě vrátím domů a je tam mě dcera nebo vnučka, tak mi říkají, že jsem cítit kořalkou. Oblečení se ale dá vyprat a umýt si hlavu, to zase až takový problém není. Navíc musím přiznat, že to, čím v pálenici načichnu, můj nos nevnímá jako smrad, ale jako vůni,“ říká jedna z mála paliček v naší republice.

Příběh ženy z huti

Třiačtyřicetiletá Andrea Táčová, dispečerka koksovny kunčické huti, pracuje na koksovně už 21 let.

„Práci jsem tak trochu ,zdědila’, moje matka i otec pracovali na koksovně už od doby, kdy jsem se narodila. A na koksovně pracuje i můj přítel, se kterým žiji. Já jsem na koksovnu nastoupila hned po mateřské, začínala jsem v laboratoři. Při reorganizaci mi byla nabídnuta práce na třídírnách, kterou jsem si prošla od obsluhy rampového pásu přes expedici až po předáka třídíren. Tuto práci jsem dělala až donedávna. Letos v lednu mi byla nabídnuta práce dispečera koksovny,“ popisuje profese a pozice, kterými prošla, Andrea Táčová s tím, že práce dispečera je pro ni výzvou i novým poznáním.

„Pracuji samostatně, ale musím brát také ohled na druhé. Žádný den není stereotypní. Tím, že mám technického ducha, dokážu se v tomto oboru, i když by se mohl zdát spíše jako mužský, dobře orientovat,“ vysvětluje dále dispečerka koksovny.

S muži na pracovišti žádné problémy nemá. „Berou mě dobře. Jsem přátelský typ, který se snažím vyjít s každým,“ dodává Andrea Táčová.