Ješková, Literák, Pomichálek, Pomichálková, Demehenko, Najvrková, Valentová, Mathema, Karkošková, Pekárková, Teplá, Harabišová, Klegová, Psota, Neuwirtová, Záškodný, Hulová, Sýkorová.
Nejde o výpis ze Zlatých stránek, byť by jím s přidruženými údaji mohl být, ale o seznam zubních lékařů, které pan Závodný neúspěšně obešel s dotazem o přijetí.

Plus další čtyři, jejichž jména už ani nezná. Seznam začal vést až ve chvíli, kdy jej samého začalo zajímat, jestli vůbec někdy skončí. Dosud se tak nestalo a pan Závodný hledá dál.
Objel už několik měst. Marně
Nepochodil ve Frýdku-Místku, ve Frenštátu pod Radhoštěm, ve Frýdlantu nad Ostravicí ani v Ostravě. Začalo to přitom tuctovou situací, kterou zažilo – a v brzké době zažije ještě mnoho dalších, než do důchodu odejde zbytek jedné generace zubařů.
Ladislav Závodný.
„Dlouhé roky jsem pravidelně dvakrát do roka chodíval ke své zubařce, nejsem žádný flink. Naposledy jsem u ní byl loni v březnu, a když jsem v termínu přišel znovu v září, visela na dveřích cedulka, že odešla do důchodu,“ popisuje zrod patové situace Ladislav Závodný.

Čekání na smrt
Jeho dlouholetou zubařku nahradila nová, svou ordinaci přesunula z Frýdku-Místku i se zaplněným seznamem pacientů. Nové nenabírá. A tak začalo nekonečné kolečko obchůzek. „Nejnadějněji vypadal pan Literák, který mě alespoň dal do pořadníku,“ vidí světlo na konci tunelu – pořádně dlouhého tunelu – pan Závodný. „Na čekačce“ je totiž až desátý v pořadí. „Musím čekat, až někdo umře. A přejte si smrt tolika lidí…“ kroutí hlavou vystudovaný inženýr.
Tragikomických situací má v rukávu více. „Stačí se na internetu podívat do seznamu stomatologické komory. Figuruje v něm mezi aktivními zubaři třeba paní Stodůlková od nás z Kozlovic. Vždyť ta je už dva roky po smrti! Člověk žasne, jaký chaos v tom u nás může být.“

Pojišťovna? Zase nic
Nepomohli mu ani na konci roku ve zdravotní pojišťovně ve Frýdku-Místku.
„Slíbili, že mi do měsíce dají vědět. Když se měsíc a půl nic nedělo, šel jsem tam a ta tatáž paní se mnou žádost sepisovala znovu. Ostravské ústředí mi vytipovalo dva zubaře,“ popisuje pan Závodný.
Šťastný konec příběhu? Jen slabý záblesk. „Jedna zubařka je v soukromé sféře, a já jsem důchodce, a druhá mě vezme možná v květnu. Já ale potřebuju řešit problém dříve. A dokud to není ohrožující stav, nevezmou mě ani na pohotovosti,“ zoufá si senior, který rád touto dobou rád vyráží na běžky do připravených stop kolem říčky Ondřejnice.

Vyčistí si tam hlavu od svého zmaru. „Další pokusy jsou výsměch. Ať jde člověk, kam jde, všude je to stejné. Sám sebe se ptám, jestli má ještě smysl hledat dál…“ klade si řečnickou otázku. Jasná odpověď by jej ale zajímala na jedno jediné:
„Pojišťovny, politici, všichni berou peněz jak šlupek, ale kdo za tento stav přijme zodpovědnost?“