„Paní učitelka nám zadala otázky z čítanky o Mary Poppins,“ hlásí z obrazovky Natálka ze III. C. A správně kroužkuje možnost, že hrdinka zmíněné knížky má v kabelce medicínu chuti citronového likéru. Připomíná také, že se spolužáky jsou rozděleni podle barev: žlutí, červení, modří a zelení.

Jejich třídní Milena Svrčinová platí za průkopnicí online pracovních skupinek, ve kterých se III. C ze svých domovů vzdělává. S kolegy ze sboru ZŠ Ludgeřovická (i s asistenty pedagoga a družinářkami jich je přes čtyřicet) si předává nejnovější zkušenosti z internetové pedagogiky na „inspirativních odpoledních“.

„Ty u nás bývají samozřejmě on-line,“ navazuje Karel Moric. Který je ředitelem školy s 543 žáky a pouhými 7 volnými místy ve třídách i hlavním strůjcem zdejší digitalizace. Ipady a tablety zde nastupují v roce 2012, elektronické žákovské knížky v roce 2015 a následují i elektronické třídní knihy či jiné platformy.

„Pedagogové využívají tablety a notebooky běžně i doma… a jsou velmi kreativní,“ popisuje ředitel s tím, že svého času snad jen dvě kolegyně – mimochodem těsně před důchodem – moderní novinky nerozdýchávají. Od výukových videí či vyhledávání informací tak v ZŠ Lugeřovice postupují opravdu daleko.

Přechod k distanční výuce vyvolanou opatřením proti šíření čínské nákazy tudíž vloni na jaře zvládají synchronně do týdne. „Jinde si s tím bylo schopno poradit jen dvacet procent učitelů, u nás takřka všichni,“ míní ředitel ZŠ Ludgeřovice. Kde i půjčují ipady na učení, když jsou doma třeba děti tři na počítač.

Ve školní budově jsou v těchto dnech mimo personálu, prvňáčků a druháků (s normálními hodinami) i stavební dělníci. Přidávají jedno celé patro nahoře, kde vznikne pět nových odborných učeben, a to samozřejmě včetně třídy k „rozvoji digitálních kompetencí“ žáků či kapacit pro přijetí dalších dětí k docházce.

V běžném režimu nesedím…

…říká Jana Grzychová, učitelka ludgeřovické IV. B, kde mají lavice seřazeny v lajnách, s židličkami nahoře. Hlásky žáků tu jsou slyšet výhradně z reproduktoru ipadu (případně od prvňáků a druháků na chodbě). Opuštění si musí připadat i „třídní“ šneci chovaní v rohu v krabicích.

„Místo živých bytůstek sršících nápady tu mám děti jen v okýnkách na monitoru,“ konstatuje Jana s tím, že při běžném vyučování jsou jejich lavice soustředěny v hnízdech. A ona rozhodně netráví čas u stolku s moderními komunikačními technologiemi, nýbrž na nohou mezi žáky.

„S technikou na škole už dávno nebojujeme, spíše sami se sebou i naší výdrží a sebedisciplínou dětí,“ nechává se slyšet třídní IV. B. S konstatováním, že oči kupodivu nejsou tím, co jí bolí po on-line hodinách nejvíce. Horší jsou prý od počítače záda. Pak též sedací část těla…

„Čeština, matematika, angličtina s kolegyní a poté se mnou znovu čeština. V té čtvrté hodině už jsou žáci unavení a je oddychovější, čteme si,“ popisuje Jana jeden z vyučovacích dní. Po němž ji ještě čeká opravování zadaných prací, pololetní hodnocení i příprava na další hodiny.

Děti podle ní distanční výuku rozhodně neflákají, přihlášených má ostatně všech dvaadvacet ze IV. B. „Nezašívají se, ale doma mají okolo sebe přece jen více rušivých elementů. Ať hračky či zvířata,“ dodává učitelka. Jejímž úkolem je právě v dnešní době i péče o ty „třídní“ šneky.