Třiadvacetiletý Dalibor Maceček z Frýdku-Místku a jeho o rok starší přítelkyně Simona Guzsiová se u soudu zpovídali z trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Čelili obvinění, že svému čtyřletému synovi, který trpí epilepsií i dalšími vážnými onemocněními, nezajistili řádnou lékařskou péči a že zanedbali jeho výchovu i výživu, neučili ho hygienickým návykům, neuspokojovali ho emočně a nezajistili pro něj ani odpovídající bydlení. Následkem toho se u chlapce měla prohloubit středně těžké mentální postižení a opozdil se jeho vývoj.

„Přestože rodiče věděli, že se budou muset kvůli soudní výpovědi vystěhovat z bytu, nezajistili si řádné bydlení. Nakonec bydleli s malým dítětem jen ve stanu. I kvůli tomuto způsobu života hoch ve svém věku nemluví, vydává pouze skřeky, neumí jíst, potravu nekouše, ale hltá. Má tendence pít vodu ze země, nemá základní hygienické návyky, nereaguje na oslovení. Je těžce zvládnutelný a zanedbaný,“ popsala situaci krátce poté, co se do případu vložila policie, krajská policejní tisková mluvčí Dagmar Bednarčíková.

Nyní už téměř pětiletý chlapec je údajně také o několik let opožděn ve vývoji. Rodiče ale vinu necítí. „Nijak jsme mu neubližovali ani ho netýrali. Kluk normálně jedl, pil, chodil na záchod. Jen jsme nevěděli, že trpí autismem. Ve stanu jsme bydleli jenom asi tři týdny, nevěděli jsme, jak jinak řešit těžkou situaci, do které jsme se dostali,“ řekla chlapcova matka Simona Guzsiová. „Netvrdím, že jsme vynikající rodiče, ale kluka vychováváme, jak nejlépe umíme. Snažím se situaci řešit a syna chci zpátky. Pracuji teď jako noční hlídač, bydlím v karavanu. Chtěl bych vydělat nějaké peníze, abych mohl sehnat nějaké bydlení a být zase s rodinou,“ svěřil se už při minulém soudním jednání otec hocha Dalibor Maceček. Včerejší vyhlášení rozsudku si však rodiče vyslechnout osobně nepřišli.

„Soud při rozhodování vycházel zvláště ze znaleckého posudku soudního znalce v oboru neurologie, podle kterého se chlapcova mozková retardace rozvinula už v jeho čtyřech měsících a prostředí ani výchova nemohla mít na jeho rozvoj takový vliv, jak tvrdila obžaloba,“ zdůvodnil rozsudek soudce Vladimír Kuchař. Chlapec prý navíc trpí i sluchovou vadou a proto také s okolím nekomunikuje. Zdravotní péči rodiče podle soudu poskytovali asi ze sedmdesáti procent, ve třiceti procentech porušovali lékařský řád. To ale podle znalce nemělo vliv na chlapcův vývoj. Stejně tak léky, které rodiče chlapci podávali, nemohly ovlivnit následky mozkové obrny, kterou onemocněl už jako kojenec.

S rozsudkem okresního soudu však nesouhlasí státní zástupkyně Lenka Dostálová, která se proti rozsudku hned na místě odvolala. „Míra zanedbání péče rodičů je značná. Jejich přístup se podle mého názoru výrazně podílel na současné retardaci chlapce. V současné době je chlapec umístěn v dětském domově a už po několika měsících péče dělá velké pokroky. Podle zprávy, kterou máme, už například zvládnul základní stravovací a hygienické návyky,“ sdělila státní zástupkyně. Případem se bude dále zabývat Krajský soud v Ostravě.