„Aktivní shromažďování důkazních materiálů o mé nevinně mě dovedlo až k momentu, provézt zcela zásadní rozhodnutí. Přinutit touto formou státní orgán k možnosti nahlédnout mi do originálních dokumentů,“ říká Kuś.
Tehdejší postup Ministerstva vnitra vůči své osobě považuje Kuś za ryze účelový. Navíc mu prý bylo odepřeno nahlédnout do originálu dokumentu, kde má být zmínka o jeho údajné spolupráci s tajnou komunistickou bezpečností, ale jen do upravované kopie.
„V roce 2004 ve snaze očistit své jméno jsem požádal o zpřístupnění svazků. Na základě utajovacího zákona č. 140/1996 Sb. ve znění zákona č. 107/2002 Sb. mi to však bylo odepřeno. Na základě právního rozboru jsem přesvědčen, že v tomto případě stát významně porušuje § 11 občanského zákoníku, dle kterého má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti,“ říká Kuś.
Tvrdí, že v kompletním, autorizovaném seznamu aktivních spolupracovníků předlistopadové tajné Státní bezpečnosti vydaném Ministerstvem vnitra v roce 2003 jméno Marian Kuś či jméno tomuto podobné prokazatelně není. Zcela nelogicky se pak ale objevuje o rok později v jeho elektronické podobě, uveřejněné na internetových stránkách Ministerstva vnitra.
„Podařilo se mi nashromáždit řadu dalších dostupných, ověřených, důkazních materiálů, které jeho avizovanou spolupráci s tajnými službami před listopadem 1989, nejenom že nepotvrzují, ale přímo vylučují. Všechny tyto důkazy hodlám pro očištění svého jména použít,“ dodal Marian Kuś.
