Přestože Břetislav Wrana utrpěl v Dole Paskov úraz před více než dvaadvaceti roky, dodnes nemá klidné spaní. Podle svých slov nemůže pracovat, zároveň ale nedostává důchod ani rentu a žije v hmotné nouzi.

„Ať lidé vidí, jak jednají se slušným člověkem. Je to jako boj proti větrným mlýnům," stěžuje si jednapadesátiletý Břetislav Wrana.

Jeho nesnáze začaly v srpnu roku 1993. „V hloubce 800 metrů pod zemí mě rychlostí sto kilometrů za hodinu zasáhl 30kilový kámen do hlavy. Upadl jsem dopředu na zem, nos byl rozdrcen, odtrhnul se a posunul. Rozseknutý ret visel dolů. Záchranáři mě přivezli do Nemocnice ve Frýdku-Místku, kde mi spravili pouze nos a ret, hlava a krční páteř je vůbec nezajímaly," vypráví bývalý horník.

Mluvčí frýdecko-mís-tecké nemocnice případ nekomentovala s odůvodněním, že událost je staršího data.

„O den později za mnou přišel ‚bezpečák' OKD a dal mi podepsat záznam o úrazu s tím, že mám sto procent neviny. Napsali mi tam ale lehký úraz. Podepsal jsem to, ale nic jsem neviděl, hrozně mi slzely oči. Žádný svědek u toho nebyl," pokračuje ve vzpomínání Wrana.

Bolesti pokračovaly

Doplňuje, že kvůli pokračujícím bolestem hlavy a krku prosil lékaře „skoro na kolenou" o rentgen hlavy a krku. První vyšetření u neurologa absolvoval skoro tři týdny po úrazu diagnostikovali mu traumatickou blokádu. „Provedli mi manipulaci krku, bez mého souhlasu a opět bez rentgenu. Byl jsem dva měsíce na pracovní neschopence, pak mě poslali do dolu," říká Břetislav Wrana a dodává, že zkoušel dva roky střídavě pracovat, což podle něj šlo špatně. V té době žádné finance, kromě toho, co si vydělal, nedostával.

Pozdější rentgen nález prý potvrdil, posudek ovšem kvalifikoval jeho zranění jako „obecné onemocnění".

Proto podle něj nedostával žádné finance zdravotní problémy nebyly kvalifikovány jako následek pracovního úrazu.

„V roce 1995 jsem si nechal vypracovat první znalecký posudek, který říkal, že souvislost s úrazem je velice pravděpodobná, což uznala i Fakultní nemocnice v Ostravě. OKD to ale nezajímalo, mnohokrát jsem se odvolával ke zdravotnímu radovi, zbytečně. Vyšetřovalo to i ministerstvo zdravotnictví a také ono uznalo následky pracovního úrazu, ovšem OKD zase nic," kritizuje jednapadesátiletý muž žijící ve Frýdku-Místku. Podle svých slov kvůli úrazu přišel o vše.

Soud vyhrál. Ale nesnáze neskončily

„Rentu jsem tedy nedostával. Proto jsem se od roku 1995 soudil, spor jsem vyhrál o pět let později. Chtěl jsem důchod a jít pryč po tom, co mi udělali. Právník mi ale říkal, ať zůstanu, že mě musí zaměstnat. Pracoval jsem v Dole Paskov na různých pozicích, ale ne pod zemí. V roce 2005 nás vyhodili, šel jsem na úřad práce," nastiňuje další vývoj Břetislav Wrana.

Podobně historii Wranova zaměstnání v OKD popisuje i mluvčí společnosti Ivo Čelechovský. „Břetislav Wrana byl po úrazu v roce 1993 nejprve z horníka v rubání převeden na práci tlakoměřiče. Během této činnosti ale utrpěl kolapsový stav, v jehož důsledku byl vyřazen z dolu na povrch. Tam ze začátku pracoval na degazační stanici a následně až do roku 2005 jako koupelář, kdy s ním OKD z organizačních důvodů rozvázalo pracovní poměr," popisuje mluvčí OKD.

Epilepsie? Špatná diagnóza, říká muž

Břetislav Wrana se poté snažil opět pracovat, ovšem jeho zdravotní potíže podle něj pokračovaly v roce 2009 zkolaboval v práci, když mu popruh tlačil na krční zranění. „Samozřejmě ti samí, co mě neošetřili po pracovním úrazu, mi diagnostikovali epilepsii," říká bývalý horník s tím, že kvůli chybné diagnóze opět přišel o rentu.

Ivo Čelechovský potvrzuje, že posudky hrály v otázce zastavení renty zásadní roli. „Znalecké posudky a lékařské zprávy jednoznačně potvrdily, že trpí dvěma obecnými onemocněními, která ho sama o sobě vyřadila z původní práce v dole, a jeho pracovní úraz z roku 1993 na to nemá vliv. To tedy znamená, že by původní práci nemohl vykonávat, ani kdyby u něj k žádnému pracovnímu úrazu nedošlo," vysvětluje stanovisko OKD Čelechovský. Dodává, že to je také důvod, proč muž na základě několika soudních výroků na rentu nemá nárok. Wrana však trvá na tom, že epilepsii mu diagnostikovali chybně, což podle něj potvrdil i soudní posudek lékařů z Univerzity Karlovy. Přesto bývalý horník letošní poslední soud prohrál.

„Osudu pana Wrany nám je líto, nicméně musíme vycházet z reálných faktů, znaleckých posudků, lékařských zpráv a skutečného zdravotního stavu pana Wrany, které jednoznačně hovoří v neprospěch jmenovaného, což nakonec potvrdily i soudní verdikty. Na této skutečnosti ale OKD nenese sebemenší vinu," tvrdí mluvčí OKD.

Podle něj společnost před časem obdržela novou žádost na obnovu výplaty renty. „Sdělili jsme mu, že tomuto požadavku nemůžeme vyhovět, protože znalci se již dříve vyjádřili v tom smyslu, že nemůžeme očekávat doporučení od kteréhokoliv lékaře, že by pan Wrana, s přihlédnutím k jeho obecnému onemocnění, mohl opět pracovat v podzemí dolu," říká Čelechovský a zdůrazňuje, že i v tomto případě jsou vázáni stanoviskem své zákonné pojišťovny, která rentu takzvaně refunduje.

Na společnost podal další žalobu

Břetislav Wrana je ale přesvědčen, že když řada dalších posudků poukazuje na souvislost s pracovním úrazem, na rentu má nárok. Na OKD podal podle svých slov další žalobu. „Budu bojovat až do konce. Na šachtu jsem nastoupil s tím, že kdyby se něco stalo, tak se o mě postarají," vyčítá společnosti přístup k horníkům Wrana.

Směrem k lékařům dodává: „Je jasné, že ti, kteří rozhodují o životě a smrti, jsou neodvolatelní a sedí na teploučkých židlích se stotisícovými platy. Chci, aby se k dělníkům chovali slušně, a ne jako ke zvěři."