Samotné přepadení se odehrálo na ulici nedaleko jeho tehdejšího bydliště v Ostravě-Vítkovicích. „Musel dobře vědět, že jsem nevidomý,“ řekl Michal s tím, že slepeckou hůl nebylo možné přehlédnout. Agresor ho oslovil historkou, že se znají z Havířova. Později se omluvil za omyl, Michala však dále sledoval.

Michal se snaží na hrůzný zážitek zapomenout, občas se mu však vzpomínky vracejí. „Bylo to otřesné. Nějakou dobu jsem se poté bál vycházet ven, pořád jsem se otáčel, jestli nezaslechnu něco podezřelého,“ vzpomínal na děsivé okamžiky.

Odsouzený muž (na snímku z roku 2020 během jednání u Krajského soudu v Ostravě).
Odsouzený vrah ostravské servírky chce obnovu procesu, vraždit měla manželka

„Cítil jsem, že se kolem mě pořád motá. Řekl jsem mu, aby zmizel a dal mi pokoj. Chtěl jsem zavolat známému, do jaké situace jsem se dostal, a že je pořád někdo za mnou. Než jsem ale stačil vytočit nějaké číslo, už jsem o telefon přišel,“ řekl Deníku Michal a dodal: „Řval jsem jako siréna, muselo mě být slyšet hodně daleko. Přiběhly ke mně dvě holky, které venčily psa a pomohly mi,“ vzpomínal.

Násilník v těchto dnech stanul před Okresním soudem v Ostravě. Michal k hlavnímu líčení nemusel, obžalovaný totiž prohlásil vinu. Výslechy a dokazování tak nebylo nutné provádět. „Je mi to líto, mrzí mě, co jsem udělal,“ prohlásil souzený mladík. Michal se rozhodl, že za událostí udělá tlustou čáru. „Odpustil jsem mu. Nelze žít minulostí a pomstou. Věřím, že se poučil,“ řekl Michal.

Neznámý cyklista narazil do auta a ujel. Ostrava, léto 2022.
VIDEO: Cyklista v Ostravě narazil do vozu, otřepal se a ujel. Hledá se

Soud nakonec násilníka poslal na šestadvacet měsíců za mříže. V trestu zohlednil i jeho další majetkové delikty a také jízdu pod vlivem návykových látek. Před přísnějším trestem pachatele zachránilo prohlášení viny, před žalářem ho ale nespasilo.

Státní zástupce i obžalovaný verdikt na místě přijali, rozsudek je tedy pravomocný. Souzený mladík může mluvit o štěstí. Pokud by se s ním Michal začal o telefon přetahovat, mohlo by jít o loupež s podstatně přísnější sazbou, a to až deset let.

Dobrodinci

Smutný příběh má však i druhou stranu, která ukázala, že lidé nejsou lhostejní. Krátce po zveřejnění případu se ozval pár z Ostravy s tím, že Michalovi zaplatí nový telefon se softwarem pro nevidomé. Peníze mu přišli osobně odevzdat k němu domů. „Manželka mi řekla o článku a té hrozné věci, která se stala. Hned jsme se rozhodli, že pomůžeme. Snažíme se pomáhat i jiným. Musí to být ale rychlá, a zejména adresná a přímá pomoc,“ prohlásil tehdy Petr.

„Moc děkuji. Bez telefonu jsem jako bez ruky. Bez něho nemůžu fungovat,“ řekl Michal, jenž dobrodince provedl svým bytem. Návštěvníci žasli zejména při pohledu na rozsáhlou knihovnu, v níž byly nejen knihy tištěné slepeckým Braillovým písmem, ale i běžné publikace.