To vše ji stálo více než dvacet tisíc korun a spoustu vyřizování. V krajním případě jí dokonce hrozila i exekuce.
„Byla to neskutečná hloupost. Když se na to dívám s odstupem času, nechápu, jak jsem něco takového mohla udělat,“ uvedla Nikol. Své celé jméno, které má redakce k dispozici, však nechce zveřejnit. „Už tak mám mezi známými z ostudy kabát, nepotřebuji, aby to věděli i další lidé. Přesto bych ráda, aby se na mém případě poučili jiní, kteří si stejně jako já mysleli, že jim se něco takového nemůže stát,“ vysvětlila Nikol.
Lákavá nabídka
Před časem odjela na brigádu do Prahy. Na ulici ji zastavili dealeři s nabídkou výhodného prodeje SIM karet do mobilních telefonů. Přestože již svůj telefon měla, podepsala smlouvu. „Vypadlo to lákavě. Později mi ale došlo, že ji vlastně až tak nutně nepotřebuji,“ řekla Nikol.
Na ubytovně se domluvila se spolubydlící, že na ni kartu převede. „V té chvíli se mi to zdálo jako nejrozumnější řešení. Já se zbavím karty a ona získá „simku“ za dobrou cenu. Jediné co jsme musely udělat, změnu ohlásit v prodejně O2. Ta dívka ale musela nečekaně odjet domů. Řekla mi, abych to vyřídila za ni,“ uvedla Nikol, která se vzápětí vydala do autorizované prodejny v Praze.
„Několikrát jsem jim zopakovala, o co mi jde. Podepsali jsme nějaký doklad a já odešla v domnění, že vše je v pořádku,“ řekla Nikol.
Chyba
O několik měsíců později však poznala, jak se zmýlila. Doklad podepsaný v prodejně O2 znamenal pouze změnu fakturační adresy, nikoliv změnu majitele, jak si Nikol myslela. Její známá však mezitím protelefonovala přes dvacet tisíc, které nezaplatila ani přes opakované upomínky. A tak společnost O2 kontaktovala Nikol jako vlastníka SIM karty.
„Byl to pro mě šok. Nechápala jsem, co po mně chtějí. Měla jsem zato, že podpisem došlo ke změně majitele,“ vzpomínala Nikol.
„Zákaznice to musela chybně pochopit. Změna majitele se provádí tak, že původní účastník podá v prodejním místě výpověď smlouvy a nový účastník vyplňuje a podepisuje dokument Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací,“ vysvětlila Radka Spiesová z tiskového oddělení O2, podle které se v tomto případě jednalo pouze o změnu fakturační adresy.
„Změna fakturační adresy znamená pouhou změnu ve smlouvě už existující – dohodu o tom, že budeme zasílat vyúčtování za provoz čísla a další běžnou korespondenci na nějakou adresu, kterou si smluvní partner určí, a která je odlišná od jeho trvalého bydliště. Osoba uvedená ve fakturační adrese není nikterak odpovědna za úhradu účtovaných částek a plnění dalších smluvních povinností,“ doplnila Spiesová.
Mrtvý brouk
Šokovaná Nikol se ihned snažila spojit se ženou, která její SIM kartu využívala. „ Bydlela někde v Čechách a na veškeré mé pokusy o kontakty nereagovala. Hrála si na mrtvého brouka,“ řekla Nikol, která se nakonec pokusila o dohodnout s O2 na splátkovém kalendáři. Neuspěla však.
„Poskytování splátkového kalendáře představuje službu navíc, není to naše ze zákona či ze smluvních podmínek plynoucí povinnost. Splátkový kalendář se poskytuje v případech, kdy zákazník prokázal v dosavadním trvání smlouvy dobrou platební morálku a lze tak do jisté míry předpokládat, že bude své závazky, tedy dohodnuté splátky, v určených termínech plnit. V daném případě tento předpoklad splněn nebyl, zákaznice nezaplatila nic, dluhy jsou poměrně značné a riziko neplnění splátkové dohody tak vysoké,“ vysvětlila Spiesová.
Nikol nezbylo nic jiného, než si potřebnou částku půjčit a nedoplatek uhradit. Na ženu z pražské ubytovny, která zneužila její SIM kartu, hodlá podat trestní oznámení.
„Nevím, jestli to bude co platné, ale nechci, aby jí to jen tak prošlo. Ten dluh však budu muset splatit. O svých prvních výplatách jsem měla trochu jiné představy,“ uzavřela Nikol.