U hlavního líčení nechyběl, takže soudci popsal, jak se o krádeži peněz dověděl. „Loni v červenci mi poštou domů z banky nepřišel bankovní výpis. Proto jsem se vydal na pobočku, kde jsem zjistil, že mi někdo z účtu čtyřikrát vybral peníze. Měl jsem tam mnohem méně, než jsem měl mít. Převedl je na svůj účet do jiné banky. Když se nakonec ukázalo, že se jednalo o účet mého syna, byl jsem v šoku, protože mi o tom vůbec neřekl,“ řekl před soudem František Baroň.

Celou záležitost chtěl vyřešit se synem sám. „Řekl mi, že se dostal do velkých dluhů, které nebyl schopen splácet. Jenže se vzhledem k mému zdravotnímu stavu bál o půjčení požádat. Vůbec jsme to soudně řešit nechtěli, jenže trestní oznámení na syna podala banka. To nás oba dost překvapilo,“ vysoukal ze sebe Baroň.

Ještě před samotným vyhlášením rozsudku si Přemysl Baroň, který je stále s padesátipro­centním platem zaměstnancem Policie ČR, sypal popel na hlavu. „Udělal jsem hloupost. Vůbec jsem si neuvědomoval, že páchám trestný čin. Navíc ke všemu jsem se doznal. Všem se ještě moc omlouvám,“ zpytoval svědomí Baroň, který se nakonec proti „podmínce“ po poradě se svým obhájcem rozhodl neodvolávat.

Státní zástupce Alois Dlouhý, který navrhoval nepodmíněný trest s dozorem, si nechal lhůtu na odvolání. „Může mluvit o velkém štěstí, protože za čin, který má evidentně na svědomí, by mu ještě v loňském roce hrozila mnohem větší trestní sazba, která byla od pěti až do deseti let,“ zamyslel se na chodbě soudu Alois Dlouhý.

Soudce Karel Šigut vysvětlil, proč se s přísedícími nakonec rozhodl k podmínce. „Dosud vedl řádný život a nebyl trestán,“ dodal závěrem Šigut.