Její stížnost totiž podle ČTK odmítl Ústavní soud v Brně. Vyplývá to z usnesení publikovaného v soudní databázi. Na dcerku podle pravomocného verdiktu zaútočila v afektu 5. prosince 2013. O tři dny později dítě na poranění mozku zemřelo v nemocnici, lékaři už holčičku nedokázali zachránit.

V ústavní stížnosti obhajoba uvedla, že soudní řízení nebylo spravedlivé a soudy prováděly jen důkazy svědčící v neprospěch mladé matky. Podle obhajoby se také neprokázalo, že se násilí na dítěti dopustila právě jeho matka.

Žena se domnívá, že si soudy udělaly úsudek o její vině ještě před pravomocným skončením věci, přičemž důkazy hodnotily nevyváženě a neobjektivně.

Justice ale podle ústavních soudců v kauze nechybovala. „Svá skutková zjištění a na ně navazující závěr o vině stěžovatelky soudy opřely o ucelený řetězec logicky na sebe navazujících nepřímých důkazů. Své úvahy stran hodnocení těchto důkazů přesvědčivě a zevrubně odůvodnily," stojí v usnesení.

Matka podle rozsudku dceru netýrala dlouhodobě. Spíše k ní neměla vztah a neměla ani zájem se o dítě starat. V osudný den mladá žena podle verdiktu nezvládla roli matky a zřejmě v návalu vzteku dceru udeřila do hlavičky a pravděpodobně s ní pak i několikrát uhodila o zeď.

Případ je o to smutnější, že jen dva dny před tragédií frýdecko-místecký soud rozhodl o odebrání dítěte matce.

Výchovu holčičky měla zajistit její babička. Jak ale zdůraznil žalobce, nebylo to kvůli týrání či nepřiměřeného trestání. Svou roli spíše hrála sociální situace a špatné podmínky, které Szabová své dceři vytvořila.

„Chtěla jsem si užívat. Teď moc lituji, že jsem se o dceru nestarala," řekla Szabová, která s odebráním původně souhlasila. Avšak místo toho, aby dceru okamžitě předala matce, odjela s ní do domu otce svého přítele, kde tehdy bydleli. Právě soudní rozhodnutí, které oficiálně potvrdilo nezvládnutí role matky, mohlo podle znalců u Szabové spustit agresivní reakci.

Po verdiktu soudu se její chování k dítěti údajně velmi změnilo. „K malé se chovala drsněji. Byla k dceři odtažitá," vypověděl v roce 2014 před Krajským soudem v Ostravě otec jejího přítele.

Szabová se nejprve k činu přiznala, později ale vše odvolala. Po svém zadržení uvedla, že holčičce dala pohlavek, po kterém se udeřila hlavou o zeď. „Nejprve jsem ji plácla po ruce, protože brala letáky. Pak to udělala znovu. Naštvala jsem se a dala jí facku. Nebylo moc silná. Lekla se, poskočila a spadla dozadu. Hlavou se bouchla o stěnu. Utěšovala jsem ji a hladila po hlavě," uvedla už dříve Szabová. Policistům dále řekla, že její dcera několikrát upadla při hraní nebo spadla z postele. Tuto verzi zopakovala ještě při jednom výslechu. Dokonce ji v dopise ve stručnosti vylíčila i své kamarádce. Během soudního líčení ale prohlásila, že dceři facku nedala. Při výslechu prý podlehla policejnímu nátlaku.

„Policie na mě pořád tlačila, jestli jsem jí v afektu nedala facku a ona se třeba neudeřila o zem, nebo skříň. Tak jsem jim to potvrdila," prohlásila u soudu Szabová, která naznačila, že dítěti mohl ublížit její přítel. To se ale během vyšetřování nepotvrdilo. Podle soudní znalkyně, která prováděla pitvu, měla dívka na těle zranění, která nemohla být způsobena běžnými pády. Smrtelné zranění – otok mozku – vzniklo při nárazu na pevný předmět, například stěnu či podlahu.