Jedenačtyřice­tiletou Slovenku Mitrenga vyhledal na vlakovém nádraží a nabídl jí, že u něj může bydlet. Na oplátku po ní chtěl, aby mu uklízela a vařila. Zdálo se mu však, že své úkoly neplní zodpovědně a po necelých čtrnácti dnech ji v návalu vzteku surově napadl. Podle obžaloby si ještě před brutálním útokem udělal z ženy doslova živý terč, když po ní házel nože. Ženu také kopal, bil ji pěstmi a naskakoval na ní, když už ležela na podlaze. „Částečně jsem byl opilý, ale věděl jsem, co dělám,“ dodal Mitrenga s tím, že ho Slovenka prosila, aby ji nechal. „Brečela, říkala, abych ji nebil,“ uvedl také obžalovaný.

Vzápětí se však místo toho chopil nožů, které po ní začal vrhat. „Hodil jsem tak pětkrát nebo šestkrát, přesně to nevím. Bylo to tak ze vzdálenosti pěti metrů. Nedokážu si to vysvětlit. Někdy jsem se trefil, ale netuším, do kterých částí těla, snad do zad,“ uvedl u soudu obžalovaný. Zároveň však popřel, že by do ženy kopal. Část útoku má údajně na svědomí jeho kamarád, který se v osudné chvíli v domě nacházel. „On má větší podíl na tom, co se stalo,“ uvedl v přípravném řízení Mitrenga o známém, který v celém případu vystupuje jako svědek. Žena při běsnění utrpěla závažná poranění včetně devastace vnitřních orgánů a sériových zlomenin žeber. Lékaři mimo jiné konstatovali bodnořezná poranění nožem a krvácení do mozku. Zjistili také, že oběť má na těle stopy po kousání. Samotnou příčinou smrti byl úrazově krvácivý šok. Obžalovaný byl už v minulosti několikrát trestán, mimo jiné za násilné činy. Znalci u něj zjistili sklony k agresivitě. Jde podle nich o člověka, který rád ovládá jiné.

Předseda senátu při odůvodnění rozsudku uvedl, že obžalovaný ve vztahu k zavražděné ženě zaváděl novodobé otroctví. „Věděl, že je bez domovkyně a nemá kam jít. Z jeho agresivity měli strach i někteří svědci. Ti se ptali, jak dlouho bude obžalovaný ve vězení. Měli obavy z toho, aby se jim po návratu nepomstil. O jeho osobnosti svědčí i to, že napadl svou matku, aby od ní dostal peníze,“ uvedl předseda senátu. Zároveň pochválil třinecké policisty, kteří podle něj odvedli perfektní nejen při samotném vyšetřování případu, ale i při zajišťování a předvádění svědků.

Obžalovaný se proti rozsudku odvolal a také dodal, že podává ústavní stížnost.

Kam dál? Agresor se choval jako otrokář, kvůli nepořádku ubil ženu k smrti

Nejzávažnější trestné činy zkraje či na konci kalendářního roku jsou pro Třinec příznačné. Redakce připomíná poslední případy vražd v hutnickém městě:

Třicetiletý Roman Szkandera 28. ledna 2006 v třinecké restauraci Mond brutálně ubodal stejně starého Radima Samiece, manžela své bývalé ženy Naděždy. Událostí vyvrcholily dlouho trvající konfliktní vztahy. Szkandera na muže zaútočil kuchyňským nožem s dvaceticentimetrovou čepelí, který si podle soudu pořídil už dříve za účelem vraždy. Samiece bodl nejméně desetkrát. Napadený, který se útoku urputně bránil, zemřel přes pomoc lékařů krátce po incidentu. Obžalovaný se k činu přiznal, odmítl však to, že by vraždu předem plánoval. Krajský soud v Ostravě muži vyměřil 13 let vězení, tento trest po Szkanderově odvolání později potvrdil i olomoucký vrchní soud. Muž si ho odpyká ve věznici se zvýšenou ostrahou. V cele zřejmě stráví ještě dalších 16 měsíců kvůli podmínce, kterou mu za ublížení na zdraví udělil frýdecko-místecký soud. Szkandera totiž v prosinci 2003 zaútočil na mladíka, kterého vážně zranil na hlavě. Poškozený byl tehdy několik minut v komatu a život mu zachránil zřejmě jen rychlý příjezd sanitky. Také tento incident se stal před jedním z třineckých podniků.
Za pokus o vraždu poslal předloni Krajský soud v Ostravě Milana Gažika z Třince na deset let do vězení. Muž se opil a zaútočil na svou manželku nožem, zřejmě proto, že mu byla nevěrná. Dvaapadesátiletý Milan Gažik opouštěl soudní síň se slzami v očích. V noci 11. února 2006 zaútočil na manželku nožem a způsobil jí čtyři bodné a řezné rány. Jedna z nich, na zádech u lopatky, byla patnáct centimetrů hluboká. U soudu vyšlo najevo, že Gažik se před činem opil a neunesl nevěru své ženy. Tu musela převézt záchranná služba do nemocnice v Třinci, kde jí lékaři se štěstím zachránili život. Obžalovaný se snažil policisty a pak i soud přesvědčit, že šlo o nešťastnou náhodu. Tvrdil, že zakopl o postel a na manželku s nožem spadl. To ale soudní znalec vyloučil. „Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že napadení bylo cílené,“ uvedla soudkyně. Jako jeden z důkazů posloužil Gažikův telefonát, kdy o půl druhé ráno policistům pokus o vraždu sám ohlásil. Podle rozsudku navíc musí Třinečan zdravotní pojišťovně zaplatit tři sta tisíc korun za léčbu zraněné ženy.
Obyvatele Třince šokoval případ dvou mladých vrahů, kteří v prosinci 2005 ukopali pětapadesátiletého V. K. z Vendryně. Bezvládné tělo našla náhodná chodkyně na odlehlém místě u plynojemu v třinecké části Starý Borek. Podezřelé mladíky kriminalisté vypátrali o den později. Původně policie útok kvalifikovala jako ublížení na zdraví s následkem smrti. Zločin měli na svědomí čtrnáctiletý chlapec a jeho o rok starší kamarád. Mladíci muži zasadili opakované údary pěstí a kopance, podrazili mu nohy a skákali mu na hlavu. V útoku se střídali. Napadenému způsobili mnohočetná poranění hlavy a trupu. Muž zůstal ležet na místě v bezvědomí a o několik hodin později zemřel na otok mozku. Mladší z útočníků vzhledem ke svému věku skončil v boletickém výchovném ústavu, jemuž se přezdívá „dětské vězení“. Druhý násilník si ve vězení odpyká sedm let. Vrchní soud v Olomouci v říjnu 2006 definitivně potvrdil verdikt krajského soudu, proti němuž se mladistvý vrah a jeho rodiče odvolali. Výjimečný trest soud zdůvodnil tím, že se jednoznačně jednalo o brutálně provedenou vraždu.
Vražda, při které 51letý Antonín Wawreczka udusil svého kamaráda Jaroslava Poláka, se odehrála v třineckých Neborech v únoru 2005. Wawreczka známého pozval k sobě do domu, kde společně popíjeli. Zpočátku normální alkoholový dýchánek se ale zvrhl poté, co si oba muži vjeli do vlasů kvůli několika vypůjčeným stokorunám. Wawreczka nakonec Polákovi omotal kolem krku smyčku z horolezeckého lana. "Udělal jsem na provazu oko, které jsem mu hodil na krk a lano asi pětkrát omotal kolem něho, a připoutal jsem ho ke křeslu," líčil obžalovaný u krajského soudu. Poláka prý nechal usnout a ráno byl překvapen, že se nehýbe. Soud však verzi, že kamaráda nechtěl zabít, neuvěřil a vyměřil mu jedenáctiletý trest.