„Díky práci jsem procestoval polovinu republiky. Byla to krásná doba, na kterou moc rád vzpomínám. Vyjížděli jsme za prací na celý týden i na deset dní. Vždycky podle toho, jak bylo potřeba,“ uvedl Štěpán Bystřičan, který je rodákem z Morávky.

„Odmala jsem byl zvyklý na to, že nic není zadarmo. Do školy jsem chodíval pěšky tři kilometry a pak ještě zpátky domů. A abych nechodil jen tak nalehko, většinou jsem s sebou nesl ještě nějaký nákup. Doma jsme pak měli hospodárku, takže jsem byl zvyklý rodičům pomáhat,“ pokračoval.

Když pak vystudoval lesnickou školu, byl připravený na práci v lese. „V té době fungovalo hodně věcí jinak. Nad jednotlivými lesy měli dohled místní hajní, kteří měli zázemí v hájenkách, lesovnách, garážích i ubytovacích kapacitách. Dokázali si tak pohlídat, kdo do lesa jezdí, co tam dělá, případně co všechno z něj vyváží,“ poznamenal Bystřičan.

Jenže se vznikem státního podniku Lesy ČR se hospodaření v lesích změnilo. „Práce v lesích začaly obstarávat akciové společnosti. Mezitím se prodal majetek. Hájenky, lesovny, garáže i ubytovací kapacity. To všechno dneska chybí. Pracovníci už tak nejsou tak blízko lesům, takže o nich nemají takový přehled jako tomu bývalo dříve,“ upozornil.

„Navíc o náročnou a nebezpečnou práci v lese nemají mladí lidé příliš zájem. Fyzická dřina není finančně ohodnocena tak, jak by bylo záhodno. K tomu je třeba přičíst, že žijeme v době, kdy lidé dávají přednost pohodlí a komfortu. Nikdo se tak nemůže divit tomu, že pracovníků v lesích není tolik, kolik by bylo třeba,“ dodal.

V posledních letech se pak mnoho lesů potýká s kůrovcovou kalamitou. „Když se ještě někdy v letech 1995 až 2005 objevil kůrovcový strom, do týdne byl pokácený. Dneska se všechno protahuje, čímž se zadělává na pořádný průšvih. Kůrovec má vývoj pětačtyřicet dní. Když je ale teplo a vlhko, tak se jeho vývoj ještě zrychluje. Navíc za pro něj příznivých klimatických podmínek se může přenášet kilometr i dva daleko,“ podotkl Bystřičan.

„Od roku 2015 tak v exponovaných oblastech Ondřejníku, Prašivé, Jablunkovska, Dolní Lomné vymírá třicet až čtyřicet hektarů. Zalesňovalo se sice uměle a značný podíl má přirozená obnova, ale bude trvat desítky let, než vzniknou nové porosty.“

Štěpán Bystřičan upozorňuje také na fakt, že lesy nemají tolik peněz na opravy majetku. „Ať už jde o údržbu lesních cest či opravy stržených břehů malých vodních toků po různých povodních či průtržích. Není v silách lesů všechno opravit. Dříve byly hory více uhlazené, lépe se na ně dívalo,“ uzavřel Bystřičan.